Tvůrčí aktivita – inovace – efekty (1969)První kniha působí velmi chladně. Valenta analyzuje, matematizuje, formalizuje. Vše má svůj řád, vše zapadá do systému, což místy působí strojeně. To je pod vlivem kybernetiky, která se prolíná celým textem. Začíná vymezením relativně izolované soustavy, končí kybernetickým pohledem na řízení. Tím nechci ale toto pojetí znevažovat – naopak, díky tomu se Valentovi daří udržet teorii výjimečně jasnou.
Hlavním tématem knihy je inovace. Valenta nejprve přibližuje Schumpeterovo pojetí inovace jako naprosté novinky (absolutní inovace) a pak objasňuje, že do inovací počítáme i již jinde zavedené novinky, avšak prvně aplikované v konkrétním systému (relativní inovace). Inovaci definuje jako jakoukoli „změnu ve vnitřní struktuře výrobního organismu.“ Jde o široké vymezení, ale Valenta s definicí dále pracuje: vyjmenovává řády inovací, od těch nejjednodušších, které jen udržují podnik (systém) ve stavu, v jakém je, až po ty nejsložitější, které opouštějí i dosavadní základní principy.
Pak dochází k dalšímu důležitému poznatku: homeostatické zpětné vazbě. Jejím základem jsou tři prvky a implikace mezi nimi: tvůrčí lidská aktivita (A) způsobuje změnu struktury systému (inovaci I), která vyvolá změnu chování systému, neboli efekt (E). Tento efekt je stimulem pro opakování (nebo potlačení) tvůrčích aktivit, což vede k novému kolečku. Systém však není ve vzduchoprázdnu, působí na něj vnější vlivy, jako např. změny poptávky (společensky uznaný efekt), což jej dále koriguje.
Podstatná je také Valentova úvaha o možnosti negativních řádů inovací – ne každá změna je změnou k lepšímu, ne každá novinka má nutně pozitivní efekty; tuto skutečnost současní autoři, kteří se zabývají inovacemi, opomíjí.
Další podnětná témata, jako jsou rozptyly inovačních efektů, prvotní elementy výrobních organismů a jejich vztahy, či řetězení inovací, zde rozvádět nebudu, jelikož je nedávno přehledně zpracoval prof. Vlček (
1,
2).
Závěr knihy přesto stojí za zmínku. Valenta se totiž kriticky vyjadřuje k dosavadnímu direktivnímu centrálnímu řízení a navrhuje dočasné zavedení podnikatelského prostředí, aby se tak pomocí inovací zajistila absorpce technického pokroku. Odvážná reflexe uvážíme-li, kdy byla publikována.
Inovace v manažerské praxi (2001)Druhá kniha je o poznání slabší. Najdeme zde opět řády inovací - rozšířené na devět z původních sedmi, najdeme Schumpetera – dokonce ve větší míře, než v první publikaci, a najdeme i systémy. Přesto je celkový dojem rozpačitý. Zdá se mi, že se Valenta až příliš snaží přiblížit téma manažerům (rozuměj zjednodušit); výsledkem je neplynulé přecházení mezi tématy, ztráta jasného pohledu a vyznění jaksi do prázdna. Domnívám se ale, že se autor v této knize více zabývá postavením člověka v inovačním procesu, což je rozhodně přínosné.
ShrnutíProfesor Valenta v obou knihách rozvíjí ojedinělý pohled na teorii inovací. Pohled, který sice stojí na pevných základech Schumpeterova díla a poznatků kybernetiky, ale který obsahuje mnoho původní Valentovy práce. S podobně propracovaným výkladem inovace jsem se doposud nesetkal.
(Málo času? Za přečtení stojí alespoň první část první knihy.)
O autoroviProf. ing. František Valenta, DrSc. působil dlouhou dobu na VŠE, poté v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd a následně na Czech Management Institute a konečně na Technické univerzitě v Liberci. Zabýval se převážně inovačním procesem a efektivností průmyslové výroby.
O knihách
Valenta, František.
Tvůrčí aktivita – inovace – efekty. Praha: Svoboda, 1969.
Valenta, František. Inovace v manažerské praxi. Praha: Velryba, 2001.
Zaujalo mě
Tvůrčí aktivita – inovace – efekty
„Jakoukoli změnu ve vnitřní struktuře výrobního organismu označujeme jako inovaci.“ Str. 42
„… psát o inovacích se od roku 1966 stává módou…“ Str. 44
„Lidská aktivita dává vzniknout inovacím, a inovace plodí efekty.“ Str. 95
„Řízení neexistuje mimo inovační proces.“ Str. 245
Inovace v manažerské praxi
„Tvořivost čili kreativita je schopnost člověka překonat existující stav věcí a vztahů včetně sebe sama.“ Str. 97
„Invence čili vynalézavost je schopnost člověka vyřešit reálnou změnu.“ Str. 97
Velký dík patří prof. Vlčkovi z VŠE, který mi knihy půjčil.
Na engadget jsem se dočetl o vývoji disků s větší kapacitou pro druhou generaci Asusu Eee. Eeečko loni začalo vůči dosavadní konkurenci sice s horší kvalitou (malá obrazovka, nízká úložná kapacita), ale zato s nižší cenou (kolem sedmi osmi tisíc) a pohodlnějším užíváním (cestovní rozměry, předinstalovaná nabídka nejběžnějších programů). Stále jde na dračku, dochází, jak vidno, k prudkému rozvoji SDD technologie, na které je založeno, a objevují se další typy tzv. subnotebooků.
Přestože snad žádná z mých knih neobsahuje více nesouhlasných poznámek než tato, nebudu se zabývat její věcnou stránkou (komentované výpisky pro zájemce zde). Mám jen několik poznámek k překladu.
Z knihy The Dip jsem si odnesl tři následující ponaučení: