Olympiáda na míru

Organizátoři olympiády v Pekingu vyměnili dívku, která měla zpívat při úvodním ceremoniálu, protože nebyla dost pěkná, a doplnili skutečný ohňostroj digitálními efekty. To mě přivádí k úvaze o tom, jak by mohly hry vypadat v budoucnu. Vezměme třeba interaktivitu: proč bychom nemohli rozhodnout, kdo vyhraje? Proč neposílat SMSky o oblíbence publika? Proč si nevolit úhel pohledu kamery? A dál, co virtuální olympiáda? Proč zdržovat lidi při přípravách, proč stavět stadiony a zajišťovat stravování, když nám to sfoukne parta programátorů? A dál, individualizace produktu. Proč nespojit virtuální svět s interaktivitou a nevytvořit nějaký Olympic Life? To by bylo něco, kdybychom si mohli zazávodit s ostatními, změnit si dres podle poslední módy, či doplňovat a aktualizovat svou stránku na OlympedInu!

Snažím se akorát říci, že vrcholný sport hraje podle pravidel šoubyznysu. Chceme se bavit a organizátoři nám to plní: sportovní představení jsou plná světel a emocí; zasmějeme se u sestřihů, inspirujeme u vítězů, dojmeme u mezinárodního objímání. Co na tom, že se to sem tam podpoří nějakým neskutečným efektem (uvažte ty možnosti další individualizace!). Hlavní je, aby byl divák spokojen, na realitě přeci – už dlouho – nezáleží.

Dovětek: "Dokonce i diváci přítomní na stadionu Ptačí hnízdo si mysleli, že sledují skutečný ohňostroj - záběry totiž sledovali na obřích obrazovkách."

Foto: arcticiceboy
Zdroj: Flickr Creative Commons

Z poslední doby

• Profesor Zimbardo, původce známého vězeňského experimentu ve Stanfordu, pracuje na novém výzkumu o prospěšném chování lidí. Můžete se zapojit zde.
• Pozoruhodné srovnání reklam z 50. a 60. let s dnešními na MediaGuru.
• Do 6. září probíhá v Praze festival pouličního umění Names.
• A nakonec něco pro radost - klip Superstylin od Groove Armady.

Malba: ZEDZ, Nizozemí
Zdroj: namesfest.net

Microtrends II

Proč stojí Pennova kniha za pozornost? Proč bychom se jí měli u nás vlastně zabývat?

Jednak proto, že Amerika je líhní světových trendů, takže lze očekávat, že sem některé z popisovaných změn vbrzku dorazí. Nedomnívám se, že všechny, nebo ve stejné intenzitě, ale můžeme informace v knize použít jako vodítko pro blízkou budoucnost.

Tak třeba v kapitole Young Knitters se popisuje, jak mládež v USA podlehla kouzlu pletení, když to viděla dělat několik svých idolů. Vznikly spolky, lidé sdílejí fotografie a návody na svých stránkách, prodávají se tematická trička. Že je to bezvýznamná hloupost? Dvacet milionů lidí v Americe plete, nejvyšší nárůst (z 2,5 milionu na 6,5 milionu) je u již zmíněné skupiny mladých (zejména ženy 25-34). Prodávají se tisíce knih, vydávají se magazíny, pletení se objevuje v oblíbených show – to není zanedbatelný trh.

Je pravda, že v USA stačí zlomek populace k vytvoření nového segmentu, což je věc v Čechách těžko převzatelná. Ty nejchytlavější trendy se k nám ale stejně nakonec dostanou, tak proč se nepřipravit?

Druhým důvodem, proč bychom měli Microtrends číst, je, že Penn dovádí většinu trendů do zcela konkrétních důsledků, které často znamenají zcela konkrétní podnikatelskou (anebo politickou) příležitost. Ať už to je zmíněná příležitost udělat z pletení módu, nebo další věci, které jsem zmínil minule, Penn mění data v informaci a informaci v příležitost. Vše přehledně balí do jedné knihy – stačí si jen vybrat. A nejen to. Nabízí také metodu a zdroje k tomu, aby si čtenář mohl z lokálních ingrediencí vytvořit vlastní příležitost. Penn nás upomíná, abychom nepodceňovali sílu statistiky, a ukazuje, že trendy jdou často proti intuici, nebo se objevují tam, kde je nečekáte.

Abych to shrnul, z Pennovy knihy Microtrends si uděláte dobrý obrázek o žhavých trendech v Americe, necháte se inspirovat netradičními náměty na podnikání a naučíte se pracovat s důležitými čísly. To vše - opracované a správně nadávkované - na jednom místě.

Vyšlo 1.10.2008 v Trend Marketingu. Vyšlo 23. 1. 2009 v Moderním řízení.

Microtrends I

Kniha, kterou se právě čtu, popisuje přes sedmdesát malých, přesto pro společnost významných změn, tzv. mikrotrendů, které v současné době ovlivňují veřejnost v USA. Autor Mark J. Penn definuje mikrotrend jako „intensivní kolektivní povědomí, které vzrůstá a jehož potřeby a požadavky nejsou uspokojeny současnými firmami, marketéry, politiky a dalšími, kteří mají vliv na chování společnosti.“ Na hromadě statistických dat ukazuje, jaký vliv mohou mít tyto změny na podnikání, marketing, ale i třeba na předvolební kampaně.

Myslím, že by stálo za to si některé představit.

Tak například v části Love, Sex, and Relationships je pozoruhodná kapitola o románcích na pracovišti. Penn poukazuje na skutečnost, že od roku 1995 došlo k 22% nárůstu podílu svobodných mezi pracujícími, kteří navíc tráví oproti minulosti ještě více času na pracovišti. Kde jinde si mají takoví lidé, ptá se, najít partnery? A s rostoucím počtem vnitrofiremních zaláskování vyvstávají některé nové personální otázky pro vedení: měl by pár pracovat na jednom projektu? Nebude jejich vztah vadit při povyšování? Jak jejich rozchod ovlivní fungování firmy?

Zde je zajímavá ještě jedna maličkost: k románku na pracovišti se přiznává 45% mužů, ale jen 35% žen. Kde se bere ten rozdíl, nemělo by to spíš být vyrovnané?

V části o pracovním životě se dozvíme, že velké množství pracujících důchodců jednak znamená větší poptávku po hlídacích službách pro děti jejich dětí a také tím vzniká skupina pasivních manažerů, kteří musí déle čekat na povýšení (ti aktivnější budou hledat štěstí ve svých vlastních firmách).

Další zajímavou kategorii tvoří lidé, kteří pravidelně za prací dojíždí značnou vzdálenost, tzv. Extreme Commuters. Počet těch, kteří to mají do práce 90 minut a více, se za posledních deset let téměř zdvojnásobil. Penn opět upozorňuje, že to má své důsledky: pohyby ceny ropy mohou způsobit nespokojenost významné voličské skupiny (asi 3,4 milionu lidí), řidiči jsou náchylnější k některým nemocem, např. vředům, pumpy by mohly pomocí dotykových displejů nabízet jídlo pro rychlejší odbavení a jazykové školy by mohly výukovými cd dojíždějící učit cizím řečem (mají přeci tolik času!).

Mimochodem cenu America’s Longest Commuter obdržel D. Givens, který denně dojíždí 372 mil!

Čtvrtá část Health and Wellness přináší mj. zajímavá fakta o zvýšení počtu leváků v populaci vzhledem k tomu, že děti dostávají během výchovy stále více prostoru pro individualitu. Za zmínku stojí také nárůst (téměř o 30 milionů od roku 1970) nedoslýchavých lidí, který je způsoben všudypřítomným hlukem moderního života, ať už neustálým fénováním, pobytem v metru, nebo cestováním letadlem.

Část Family Life je uvedena překvapujícími čísly o postarších otcích: počet mužů, kteří měli děti až mezi 40 a 44 rokem stoupl od roku 1980 o 32%. Penn přidává pár úvah i o důsledcích tohoto trendu: „Old New Dads budou potřebovat více energetických nápojů a také knih o výchově, protože se budu věnovat více společnému cestování a méně golfu, než jejich bezdětní vrstevníci.“

Následuje kapitola o domácích mazlíčcích. Američané ročně utratí 40 miliard dolarů, aby uspokojili jejich (nebo spíš své?) potřeby. Penn sice popisuje některé bizarnosti, např. zvířecí svatby, šperky, nebo masáže (horní 1% amerických zviřátek žije v lepších podmínkách než 99% světové populace), ale to pranic neubírá z velikosti tohoto trhu.

Zkrátka Penn přichází se spoustou podnětů, které by neměly uniknout naší pozornosti. První, co se můžeme z jeho knihy naučit je, že sledovat „nudná“ čísla a domýšlet jejich důsledky se vyplatí.

Pokračování příště.

Kult značky

Když jsem viděl to nahromadění firemních značek ve Fashion Arena Outlet Centru ve Štěrboholích, uvědomil jsem si, jak v současné době bezmezně a nekriticky uctíváme některé věci.

Pomocí značek sami sebe vymezujeme. Zakoupením té správné značky se přiřazujeme k určité společenské skupině a zlevněné zboží velkých značek v outletu nám dokonce dovoluje přiřadit se i k vytoužené „vyšší“ skupině, na kterou jinak nedosáhneme. Chceme být někým poznáni a uznáni. Kupujeme pozornost a úctu.

„Je paradoxní, že právě ti, kteří platí za klasické ‚egoisty‘, své vlastní egó (řec. i lat. ‚já‘) naprosto ignorují, úplně ztraceni ve věcech kolem sebe,“ píše Milan Machovec ve své knize Indoevropané v pravlasti, která se mi nedávno dostala do ruky. Machovec jazykovým rozborem poukazuje na vývoj naší kultury a dochází k neradostným závěrům: „... snaha kohokoliv, aby cokoliv měl (ve smyslu osobního ‚vlastnictví‘) je v dějinách vždy (a dnes masově) vlastně jakousi ubožáckou kompenzací za nedostatek, ba často přímo absenci schopnosti na opravu lidský způsob být, tj. postupně a vlastním přičiněním se stávat bytostí myslivou a tvořivou, duchovní a mravní, rozvíjející něco specifického ve vědě, technice, umění či politice a přitom pro tuto do jisté míry nutnou specializaci neztrácet smysluplný vstup individua do epochy, epochy dějin, lidstva do vesmíru.“

Silná slova, ale jsou oprávněná. Máme kariéru, máme úspěch, máme vzdělání. Čím ale jsme? ptá se Machovec. Věc je jen prostředek. Prostředek, který k něčemu slouží, který nám pomáhá stát se lepším člověkem. A výjimečnost člověka nespočívá v konzumaci, ne?

(Poznámka: Můžeme se na to dívat i jinak. Neulehčují nám ony zjednodušující značky orientaci ve složitém světě? Nejsou jen abstrahovanou, základní informací, která nám dává přehled a kategorizuje zkušenost?)

Dva postřehy na závěr. Naproti obchodům, rovnoměrně rozptýlena podél zábradlí, postávala hrstka lidí, převážně mužů. Tito zákazníci byli obslouženi pouze popelníky – žádné lavičky, žádné stánky s jednoduše servírovatelnou pochutinou, žádné kávomaty. Zase ty detaily. Zadruhé, obchody mají podobné vnitřní rozměry, jsou to takové kotce, takže je na nich dobře vidět, jak se který designér vyrovnal s prostorem. Připomíná to postup umělců v dánském hotelu Fox, až na to, že zde je patrná snaha bez větších investic rychle vydělat.

* What you have doesn't make you unhappy. What you want does. Seth Godin

Foto: fluidthought

Zdroj: Flickr Creative Commons

Lekce marketingu ve filmu Čokoláda

Nejenže mi Čokoláda opět podráždila chuťové pohárky, tentokrát jsem postřehl i některé užitečné marketingové fígle. Začíná to tajnůstkářstvím okolo příprav, které přesto dá tu a tam prosáknout atraktivním informacím (rozuměj: „Něco se chystá, krásně to tam voní!“). Výsledkem je napjaté očekávání. V pravý čas následuje odhalení překvapivé a poutavé myšlenky („Exotická čokoládovna v jinak upjatém městečku, neslýchané!“). Výsledkem je potřebný rozruch, nejlépe znovu a znovu pravidelně rozdmýchávaný.* Exklusivita podniku je v zápětí kombinována se vstřícností a nenuceným nabízením pochoutek zdarma, což u zákazníků vyvolává jednak pocit, že jsou součástí něčeho jedinečného, a zároveň se zde cítí jako doma. Pozoruhodné je také obalení produktu do vhodného příběhu. Nekupujeme totiž čokoládové bonbóny, ale motivaci, radost a vyhlídku na lepší život. (O škodlivosti přemíry konzumace ani slovo.) Nikdo nakonec neodolá pokušení a čokoláda se stane nenahraditelnou součástí života.

Takže: napnout, předčít očekávání, nabídnout pocit exklusivity a zároveň bezpečí, dát věci hlubší smysl a pak proniknout pod kůži.

Mimochodem to všechno jsou věci, o kterých píše Seth Godin v knize Small Is the New Big. Kniha je výtečným čtením do ranního spoje, protože sestává z krátkých a úderných příspěvků, které jsou tak akorát na těch pár minut. A jestli váháte, zkuste pro začátek jeho blog.

* There is only one thing in life worse than being talked about, and that is not being talked about. Oscar Wilde

Foto: ulterior epicure

Zdroj: Flickr Creative Commons

Z poslední doby

• Nedávno jsem si zavzpomínal na Cornershop a jejich Brimful of Asha v chytlavé předělávce od Fatboye. Skvělá letní písnička!
• Poslední přednáška prof. Randy Pausche: svěží, vytříbená a motivující. Obětujte ten čas, vyplatí se to.
• Několik věcí z Boing Boing. Zaprvé jedna provokace na Craigslistu, zadruhé článek o síle fotografie a o tom, jak snádné je ji zneužít, a zatřetí aktuální výzva k účasti na konferenci Emerging Tech 09.

Clay Shirky: Here Comes Everybody

Nedávno jsem dočetl knihu, o které si myslím, že by vás mohla zajímat. A jelikož vím, že na internetu je čas drahý a že strukturu a bibliografické údaje si najdete podle linku, začnu rovnou tím nejlepším.

Flash Mobs and Meetups

Flash Mob označuje rychlou, spontánní, ale synchronizovanou akci. První flash mob vyšel z podnětu Billa Wasika, editora Harper’s Magazine, který jej pojal jako formu ironického street artu. Nápad se rychle ujal. V Central Parku se shromáždily desítky lidí, kteří se usadili na kamenné římsy a začali skřehotat jako ptáci. V londýnském metru se odehrála silent dance party, v San Francisku (a letos i v Praze 1, 2) zombie walk. V Bělorusku byl svolán flash mob na protest vládním represím. Lidé přišli na náměstí v Minsku se zmrzlinou v ruce – a několik z nich sebrala policie. Za flash mob lze považovat i činnost fanoušků pořadu Jericho, kteří reagovali na jeho zrušení tím, že zaslali dvacet tun oříšků přes NutsOnline na adresu CBS. (Stanice pořad obnovila.)

Meetup není zdaleka tak aktivistický. Jde o setkání uživatelů mimo virtuální svět. To známe i u nás, ať už v podobě BuzzMeetu, TechCrunche, nebo NetClubu. Shirky zmiňuje také srazy bloggerů, upírů, příznivců Xeny, nebo maminek (Stay at Home Moms).

Dodgeball

Dodgeball je komunitní službou, kterou vymysleli Shirkyho studenti a která propojuje kamarády a kamarády kamarádů. Shirky popisuje, jak jednou, když seděl v restauraci, poslal SMS, kde se nachází, a služba nejenže to oznámila všem jeho přátelům, ale navíc mu zaslala informaci, že ve stejné restauraci je Franta, s kterým se zná přes Lojzu. Jelikož u toho byla i Frantova fotka, rozpoznání a následné seznámení nepotřebovalo prostředníka.

Přesahy do ekonomie a sociologie

Tragédie veřejného vlastnictví, Coaseho teorie transakčních nákladů, formy a motivace společenské spolupráce, typy a role jedinců ve skupině, vězňovo dilema. Záběr, jakým se Shirky vykazuje, je na dnešní dobu a žánr přinejmenším neobvyklý. Ze jmenovaných témat je nejpoutavější diskuse tradičního pojetí organizace. Před rozšířením webu a jeho nástrojů zůstávaly některé činnosti a produkty jen na papíře, protože se firmám nevyplatilo je realizovat. S nástupem webu a s ním spojeného pádu transakčních nákladů se objevila další cesta: vytvoření hodnoty pomocí volně propojené skupiny, která pracuje bez klasického vedení a bez nároku na zisk.

Asymetrie slávy

Shirky také vysvětluje, že čím větší pozornosti se člověk (autor) těší, tím větší je asymetrie při komunikaci s publikem. Pokud váš blog čte jen několik lidí, stihnete reagovat na každou poznámku. Jste čtenářem a zároveň autorem. Pokud pod tíhou návštěvnosti padají servery, je pravděpodobné, že budete v kontaktu – a to jen sporadickém - pouze se zlomkem čtenářů. Role se ustalují, vytváří se vztah vysílač – přijímač, stejně jako tomu je u TV, rádia, nebo knih. Ani komunitní nástroje toto nezměnily.

Borec na konec

Johannes Trithemius, opat ze Sponheimu, vydal krátce po vynálezu knihtisku text De Laude Scriptorum (Chvála písaři), který vynášel písaře a jejich řemeslo. Hlásal návrat ke starým pořádkům a obnovu písařské tradice. Hádejte, jak toto dílo rozšířil.

Shrnutí

Pro současného čtenáře bude kniha více méně přehledem toho, co už ví, zná a používá. Hodí se jako studijní materiál k přednášce o nových médiích, protože je jakousi příručkou současného webu a nikoli objevnou či převratnou prací. Přesto má Shirkyho kniha velkou dokumentární hodnotu: pro budoucí badatele bude znamenat přehled trendů naší doby a také té elektrizující atmosféry, která je doprovázela.

Citáty, které by neměly zapadnout:

“Conversation is the king. Content is just something to talk about.” Cory Doctorow, str. 99

“The name wiki is taken from the Hawaiian word for ‘quick.’” Str. 111

“Since no one is being paid, the energetic and occasional contributors happily coexist in the same ecosystem.” Str. 121

“Every story in this book relies on a successful fusion of a plausible promise, an effective tool, and an acceptable bargain with the users.” Str. 260

“...two basic constraints of group action – number of people involved and duration of interaction...” Str. 268

Lidé, knihy a weby, které Shirky zmiňuje:

Eric Raymond, programátor, zastánce open-sourcu a správce Moderního slovníku hackera. Zmiňována jeho kniha The Cathedral and the Bazaar.

George W. S. Trow, spisovatel a kritik médií. Shirky píše o knize Within the Context of No Context.

Roland Coase, britský ekonom, a jeho známá práce The Nature of the Firm z roku 1937.

Howard Rheingold, autor, který se zabývá moderními formami komunikace. Roku 2003 vydal knihu Smart Mobs.

Duncan Watts, profesor sociologie. Roku 1998 publikoval ve spolupráci se Stevenem Strogatzem článek Collective dynamics of small-world networks - link. Za pozornost stojí i jeho kniha Small Worlds.

iStockPhoto.com, uživatelsky generovaná databáze fotografií.

LiveJournal.com, jedna z prvních blogovacích aplikací.

Instapundit.com, oblíbený blog Glenna Reynoldse, který učí právo na University of Tennessee.

Vyšlo 30.9.08 na Buzzmag.cz.

Je to v detailech

Podnikatelský úspěch spočívá v řízení pocitu našich zákazníků dbáním na detaily. Došlo mi to včera, když jsem nakupoval. Přestože mám z našeho bytu do samoobsluhy co by kamenem dohodil, nechodím do ní. Ať už je to špatným nasvícením, nemoderním vzhledem, nebo atmosférou jako na hlavním nádraží, nemám z toho místa dobrý pocit. Dávám přednost vzdušné, tiché, čisté prodejně o kus dál. Je mi tam líp.

Dnes jsem totéž pozoroval v jedné restauraci. Líbilo se mi poletování personálu, tu rovnajícího příbory na stolech, tu leštícího skleničky. Líbilo se mi ozdobení jídla netradičním kořením a úsměv slečny za barem. Je spousta míst, kde si můžu dát příště jídlo, ale tohle mi zůstane v paměti. Abych byl přesnější, bude to vzpomínka na dobře strávené odpoledne v útulném prostředí.

Jistě stačí málo: stačí mít hezké tašky, které se přidávají k nákupu - ne takové, za které se zákazník venku stydí. Stačí myslet na to, že když nesu účet ke stolu, nemám mít v ruce jídlo pro vedlejší stůl – tím dokazuji, že mi záleží na vás, konkrétním zákazníkovi. Prostě samé detaily.

Není to však tak jednoduché. Detail vyžaduje přísnost, disciplínu a nadhled. Přísnost, která se nespokojí jen s dobrým, disciplínu, která zná míru, a nadhled, díky kterému vidíte celou činnost v kontextu zákazníka.

Čili takový detail, to není žádná maličkost!

Foto: jbelluch

Zdroj: Flick Creative Commons

Z poslední doby

• Symbiósa elektronické hudby (zejména techna) a klasického orchestru? Provedení The Bells s Montpelierskou filharmonií (alespoň zpočátku) ukazuje, že to jde.
• Autoservis do domu. Proč hledat čas a opravnu, když může přijet mobilní servis na zavolání k vám domů?
• Dva neotřelé přístupy k tvorbě internetových stránek: web bez klikání a zjednodušená prezentace grafické firmy. Víte o dalších? Sem s nimi!
• Nová kniha Johnathana Zittraina The Future of the Internet ke stažení zde.