Stará a nová média: obsah

Následující text je volným úvodem k nedávné úvaze o frekvenci. Tu naleznete zde.

Co jsou nová média?

Pokud hovoříme o nových médích, máme na mysli pokročilé webové[1] služby. Tyto služby se často souhrnně označují jako Web 2.0. Označení Web 2.0 zahrnuje zejména sociální sítě, blogy, platformy wiki, programy na sdílení atp. V tomto kontextu jsou často zmiňovány např. Google, Wikipedia, Blogger, Flickr, Facebook, MySpace, Napster, Amazon, YouTube či Twitter. Všem těmto službám je společené to, že vytváří prostředí pro spolupráci a interakci anebo tvorbu, editaci a sdílení obsahu.[2]

Při dalších úvahách vyjdeme z tohoto jednoduchého schématu, které ilustruje vznik šíření obsahu.

Obr. 1 Vliv technologie na nárůst obsahu

Proměna technologie

Na počátku vlny rozšíření nových médií stála inovace technologie. Do konce 90. let bylo poměrně složité pro neodborníka publikovat na webu. Vše se psalo od začátku v kódu, což představovalo pro širší veřejnost bariéru. O hromadném šíření nebylo tedy lze hovořit. Okolo roku 1998 se ale situace změnila, objevila se totiž zásadní inovace - odborníci naprogramovali rozhraní pro neodborníky. Nejprve vznikl vyhledávač Google a také blogy, tedy jednoduše upravitelné osobní stránky. Poté wikipedie, čili jednoduchá prostředí pro veřejnou spolupráci. Následně sociání sítě, které představily snadný způsob sebeprezentace a propojení s dalšími lidmi. Tyto změny umožnily to, že běžný uživatel se mohl více soustředit na samotný obsah místo na technickou stránku věci.

Rozšíření participace...

K rozšíření těchto nástrojů se přidal ještě druhý činitel – nárůst uživatelů internetu. Podle Internet World Stats vzrostl počet uživatelů od roku 2000 o více než 300%, přičemž největší nárůst zaznamenal Střední Východ (+ 1177%) a Afrika (+ 1031%). V České republice nebyl vývoj tak prudký, nicméně podle údajů Netmonitoru se počet reálných uživatelů v období 2005 – 2007 bezmála zdvojnásobil. Dle Českého statistického úřadu vzrostl počet domácností připojených k internetu v letech 2003 – 2007 o 17%.

Zdroj: Údaje z ročenky Unie vydavatelů 2007 doplněné o údaje z lednové zprávy Netmonitoru.

Větší počet uživatelů v kombinaci s účinnými nástroji tvorby a šíření obsahu narušil tradiční tok informace. Dosud platilo, že informace se k veřejnosti dostávala prostřednictvím zavedených médií, zejména tisku, TV a rádia. Ovšem technologické změny daly i obyčejným lidem do rukou účinný nástroj, jak vyjádřit a rozšířit svůj názor. Tím se tradiční cesta nejen podrobila veřejné kontrole, ale vznikly tak i alternativní informační kanály.

Obr. 2 Narušení tradiční cesty informace

... a následně obsahu

A dostáváme se k samotnému obsahu. Technologie zajistily přístup k veřejné síti a také účinné nástroje pro tvorbu, sdílení a vyhledávání obsahu, čímž zapojily do informačního toku velký počet lidí. Tito lidé potom byli schopní nenákladně přidávat množství původního obsahu. Odhaduje se, že mezi lety 1999 a 2007 se počet stránek na webu zvětšil pětadvacetkrát.[3]

Najdeme ovšem i nevýhody snadného šíření. Při procházení obsahu webu je patrné, že vzhledem ke snadné publikaci vzniká velké množství balastních informací. Tento nedostatek byl zčásti odstraněn zavedením kategorizovacích nástrojů jako např. Del.icio.us nebo Digg v zahraničí, nebo Jagg a Topclanky v Čechách. Při snadném šíření se také nevyhneme výskytu závadného obsahu, např. dětské pornografie, ale proti tomu se již bojuje. Dalším problémem spojeným se šířením obsahu je porušování duševních práv autorů vzhledem k současným autorským zákonům, které si na nová média zvykají jen pozvolna.

Přes tyto nedostatky však obliba webu stoupá, jak ukazují čísla o počtu uživatelů a velikosti obsahu na webu. Společenská hodnota je tedy nepopiratelná.

A co že je na webovém obsahu vlastně tak přitažlivé? Známá fráze, že tam je všechno, je sice nepřesná, ale najít lze opravdu hodně. Zprávy, rady, hudbu, fotografie, knihy, hry atd. Co se dá převést do elektronické podoby, se na internetu dříve či později vyskytne. Ovšem v reálném světě se to již vyskytuje, tak proč se zabývat internetem? Jde o to, že internet všechny tyto zdroje spojuje a umožňuje jejich okamžité vyhledání. Pro zprávy jsme dříve museli číst noviny, nebo čekat na večerní TV zpravodajství. Knihy byly v knihovně a knihkupectví, hudba na kazetě či v obchodě. Dnes je více či méně toto vše na internetu a vzdáleno jen několik kliknutí od sebe. Informační zdroje se s příchodem internetu centralizovaly a ušetřily tím člověku spoustu času.

Závěrem

Zvyšující se dostupnost internetového připojení v kombinaci se zjednodušením uživatelských nástrojů měly za následek všeobecnou účast při tvorbě a šíření obsahu. To významě změnilo dosavadní cestu informačního toku.

Dále k tématu:

- Wikinomics, kniha zabývající se otevřením spolupráce s příchodem Webu 2.0.
- Článek o účinku nových technologií na mediální scénu.

Poznámky:

[1] Web sám je jednou ze služeb internetu. Více o rozlišení pojmů zde.
[2] Vymezení Webu 2.0 jsem značně zjednodušil. Pro podrobnější diskusi odkazuji na článek na wikipedii.
[3] Čerpám z tohoto zdroje. Na webu je ale složité najít aktuální čísla nebo přehled trendů, ať už se týkají velikosti nebo struktury obsahu. Budu vděčný za každé upřesnění.

Psáno pro Inovace.cz. Vyšlo 6.11.08.

Čistota designu a strach ze smrti

Štítíme se špíny za nehty, štítíme se mastných vlasů, štítíme se madel v tramvaji a dětských písovišť. Štítíme se temných zákoutí, štítíme se lidí v nouzi. Štítíme se odchylek (ale úchylky zveřejňováním ospravedlňujeme), štítíme se neprůměru.

Upřednostňujeme zábavu a bezstarostnost, potlačujeme složitou a těžkou stranu života.

Nechceme pohřbívat své mrtvé, protože je to moc velká emoční zátěž. Dáváme ruce stranou od stáří, snad abychom se jím nenakazili a neztratili svou krásu a dokonalost. Tím se z nás ale stávají prázdné skořápky, které právě o to nejpodstatnější lidské přicházejí.

Nechceme poruštit bezvadně běžící černou skříňku našich těl, nechceme si připustit smrtelnost. Když smrt je tak smutná a jak navíc nehorázně narušuje kariéru!

Vyhledáváme čistotu, jednoduchost, sterilitu, antispetika, bělost a lesk.

Nejsem žádný zvrhlík, jen vracím otázku, o které dnes není slušné hovořit (ba ani přemýšlet) a která je přitom tak bytostná.

K tématu:

• Rozhovor s dr. Goldmannovou v Respektu
• Dokument o pohřbívání z cyklu Ta naše povaha česká
• Obraz Doriana Graye
• Klip Burn My Shadow od Unkle

Foto: woohome.com (postel od návrháře Fabia Novembreho)

Z poslední doby

Sešlo se několik kulturních tipů:

• De La Soul v rámci Rock the Bells již 31. října.
• Mr. Oizo přijede na Electronic Beats Festival v polovině listopadu.
• S předstihem koncert Jazz Bandu Woody Allena koncem prosince.
• Výstava Bohumila Konečného (kreslil mj. Rychlé šípy) v Obecním domě do ledna.

Nakonec něco pro pobavení: hravá aplikace pro Flickr nazvaná Multicolr (přes BoingBoing).

Foto: _ES

Zdroj: Flickr Creative Commons

Inflace reklamy

Opravdu to musí skončit takhle? Alespoň marketéři se nás o tom snaží přesvědčit. Hledají se segmenty, hledají se nové a nové plochy a formáty, kam umístit reklamní sdělení. Jenže rostoucím množstvím se příjemci stávají vůči reklamě více a více imunní. Jsme v tomto případě svědky tzv. tragédie obecní pastviny. Ta říká, že když je jedna společná louka, kterou mohou využívat všichni pastevci, pak se každý z nich rozhodne využít ji co nejvíce, bez ohledu na ostatní. Výsledkem pak je přetížením zničená pastvina, která nemá cenu pro nikoho.

Na reklamním poli to vypadá podobně. Dáme plakát sem, banner ještě tady, natiskneme pár set letáčků a zasáhneme naši cílovku! Jenže otázka je: není ta cílovka tolik přetížená a zahlcená, že kromě parametru segmentace musíme zavést ještě citlivost? (V tomto ohledu je účinná click-through-rate, ale výdaje na reklamu na webu představují stejně jen zlomek –i když pěkně rostoucí!- oproti tisku a TV. Jinými slovy, víme kolik lidí má na schránkách nápis Letáky ne! a kolik se jich zvedá od televize při reklamním bloku?)

Ale o to tu nejde. Jde spíš o bezohledné zvyšování množství spotřebitelských informací. I když nemáme, co bychom řekli, musíe udržet povědomí o značce! Nevadí, že nás nepotřebují, hlavně, že je zasáhneme! Nikoho teď neviním, tomu se nedá zabránit – když to neuděláme my, udělá to konkurence, ne? Je to jako závody ve zbrojení.

Na druhou stranu: Není usilovná reklama znamením komoditizace produktu? Neznamená to, že vlastně neděláme nic výjimečného?

A jaká východiska z tragédie obecní pastviny nabízí teorie? Kromě násilných řešení je to zejména rozdělení louky na soukromé části. Ovšem takové řešení je pro mediální trh nepoužitelné, protože by málokdo přistoupil na omezení rozsahu sdělení např. poukázkovým systémem, jako tomu je u emisí elektráren.

Takže se necháme zahlcovat a staneme se postupně zcela lhostejní, nebo budeme udělovat k reklamě svolení, anebo se prostě vrátíme k principu, že méně je někdy více a že reklama informuje o nabídce řešení nějakého našeho probému. Nějaké další -nenásilné- návrhy?

One for Neisse students

Welcome! You found it, that’s great!

First of all get some general information about the Master‘s degree here.

Then make clear one thing: Do I really want to study abroad? What are the benefits? And what are the drawbacks? What are my short- and mid-term plans anyway? Make a SWOT analysis preferably.

If you decide to go for it, start with the domain of interest. Is it the IT, management, economics, or industry engineering? Do you like programming, or do you enjoy communicating with a large group? Questions like this surely help to select the right programme.

If you have the direction, search for all the courses available in the world and then evaluate one after another. Take into account the costs of living, the entrance conditions, the reputation of the university, the place, the community of students and teachers, the output of the programme, and other important things that matter to you.

Than select a couple of programmes and check all the requirements. Find referees, write carefully motivation letters, and send the application!

Usually, language tests are required. Check this: TOEFL and IELTS. For business schools, a GMAT might be required as well.

It’s also good to look for a scholarship outside the university. Try Open Society Fund, British Council or local foundations.

All other important information what to do next will be send to you directly from universities.

Good luck. You will do it, I’m sure!

Let me know how’re you doing via LinkedIn.

-Per aspera ad astra-

Výzvy pro podnikání - inovace a vzdělání

Ačkoli tato analytická práce o stavu inovačního prostředí v ČR od roku 2004, kdy vyšla, ztratila na své aktuálnosti, nalezneme v ní několik věcí, které stále stojí za pozornost.

Jednou z nich je zhodnocení národní situace. To je věc z mikropohledu firmy neuvažovaná, nicméně pro celkové inovační klima důležitá. Kolik investujeme do inovací, máme dostatek vzdělaných odborníků, jak je nastavená spolupráce mezi podniky a VŠ? A dál: jak se snese nepříznivá demografická prognóza (stárneme!) s nově vzniklými požadavky na digitální znalosti a nejistotou vyvolanou globalizací trhů?

Inspirativní je i srovnání s ostatními zeměmi EU. Dozvídáme se, co dělají země na vrcholu inovační výkonnosti (Švédsko, Finsko, UK, Dánsko) jinak než my (mj. mají větší provázanost soukromé sféry a VŠ a vyšší účast na celoživotním vzdělávání) a co je společným cílem podpory inovačního úsilí (zvýšení konkurenceschopnosti EU a přechod na znalostní ekonomiku v rámci tzv. Lisabonské strategie*).

Kniha také koncentruje odkazy na spoustu zdrojů makroekonomických údajů o inovačním prostředí. Zejména užitečné jsou oficiální dokumenty a statistiky, ke kterým se člověk dostane jen časově náročným hledáním – jde o dokumenty Evropské komise, OECD, nebo EUROSTATu.

Neméně zajímavá je i příloha knihy, která na čtyřiceti stranách popisuje konkrétní programy a iniciativy na podporu inovací a vzdělávání v evropských státech včetně německého Klubu vynálezců, norské Aktivní školy, nebo lucemburských krátkodobých patentů.

Studie doc. Kadeřábkové není čtením na noční stolek. Je plná čísel, dat, grafů a tabulek a dlouhých souvětí. Přesto, pokud si chcete udělat obrázek o celonárodním inovačním systému, stojí za to úsilí.

* Lisabonská strategie byla vzhledem k nepřesvědčivým výsledkům v roce 2005 přehodnocena.

Manifest jen na oko

Na Wikinomics, knihu o změnách, které přinesl Web 2.0, se můžeme dívat z několika úrovní.

Zaprvé, jde o podařenou studii o trendech, které ovládají současný web a které se promítají i do nevirtuálního života. Autoři podrobně rozebírají čtyři principy, kterými se nová situace řídí. Jde o otevřenost, rovnocennost (peering), sdílení a jednání v rámci celého světa. Doplňují to řadou známých příkladů a též rozhovory s lidmi, kteří Web 2.0 úspěšně zvládli. Nakonec vyvozují několik ponaučení, jak do Webu 2.0 proniknout a jak ho využít ke zlepšení podnikání.

Wikinomics se ovšem snaží být také jakýmsi manifestem. „Musíme spolupracovat, nebo zahynout,“ dočteme se hned na počátku a „čas jednat je teď,“ zase na konci. Kniha nicméně zachycuje události již proběhlé a úspěchy již oslavené. Upozorňuje na trend a vyvozuje, že bude pokračovat. Tím samosebou nikoho neurazí a ani nedává nic všanc. Navrhuje sice společenské změny, čímž rýsuje možný obraz budoucnosti (to bychom od manifestu očekávali), ale ony změny jsou již vyzkoušené a obecně přijímané, takže nejde o to, zda se ukáže, že budou mít autoři pravdu.

Zatřetí, Wikinomics je knihou napsanou dobou a pro dobu. Zachycuje status quo, což samo o sobě není špatné, ovšem nezasazuje jej do širšího historického kontextu, což právě chybí, aby se stala výjimečnou.

Čili číst, ale nebrat dogmaticky. Takových (lehčích) knih v posledních letech vyšlo víc.

Vyšlo 2. prosince 2008 na Buzzmag.cz

Zapojte se do Creative Communication Award!

Během včerejšího setkání Communication Wednesday byla vyhlášena nová soutěž Creative Communication Award o nejlepší originální telekomunikační, mobilní nebo internetovou aplikaci na českém trhu. Setkání bylo pořádáno sdružením Tuesday Business Network (TBN), které podporuje rozvoj podnikání a inovací zejména v IT sektoru.

Creative Communication Award vznikla spojení dvou soutěží, které probíhaly v minulých letech – Creative Mobile Award a Best Broadband Application. Podle organizátorů došlo ke sloučení soutěží vzhledem ke konvergenci obou technologií.

Do Creative Communication Award se mohou zapojit jak jednotlivci tak i společnosti. Uzavěrka přihlášek je až 31. prosince letošního roku, což dává dostatek času pro přípravu originálního příspěvku.

Důležitá věc na konec: co můžete v soutěži vlastně vyhrát? Kromě věcných cen od partnerů jde hlavně o propagaci v síti mediálních partnerů TBN, což může projektu zajistit značnou medialitu.

Neváhejte a zapojte se!

Vyšlo 24. října na Inovace.cz.

Z poslední doby

• Dnes začíná festival filmů Ingmara Bergmana.
• Stále se můžete zapojit do projektu Googlu. Nějaké nápady, jak pomoci co nejvíce lidem?
• Do 18. října probíhá Next Wave.
• Dva tipy na konference: Řízení inovací na ČZU už v pondělí a Průmysl a CERN v Informačním centru AV ČR pro inovace 29. října.
• A nakonec jedna vychytávka: nový kapesní projektor od 3M. (Přes E15.cz)

Příbehy věcí: čajový pytlík

Hodíte jej do hrnku bez přemýšlení. Zalijete horkou vodou, necháte vyluhovat, vyhodíte. Všední věc, která přesto stojí za zmínku.

Počátek dvacátého století, obchod s čajem se v Americe slibně rozbíhá. Podnikatel Thomas Sullivan se snaží nalákat možné odběratele tím, že rozesílá vzorky v plechovkách. Tento způsob je ale nákladný: plechovky jsou drahé a těžké, což se projevuje v ceně poštovného. Sullivana napadne sypat čaj do (mnohem lehčích a lacinějších) hedvábných pytlíků. Zákazníci nečtou přiložené instrukce, které je nabádají k vyndání směsi, a rovnou házejí pytlík do vařící vody, načež hlásí Sullivanovi, že je to skvělý nápad. Sullivan neváhá, využije příležitosti, přidá šňůrku s papírovou visačkou a čajový pytlík, jak ho známe, je na světě.

Historie přípravy čaje nezačíná tímto vynálezem, to je nabíledni. Ke stejnému účelu lidé používali už dlouho předtím sítka. Přínosem a podstatou komerčního úspěchu čajových sáčků byla však věc, kterou sítko poskytnout nedokázalo: pohodlí. Spotřebitel se už nemusel trápit se zdlouhavým plněním sítka, nemusel je mýt, nemusel vybírat kousky lístků z čaje. Ponořil sáček do vody, nechal několik minut bez povšimnutí a pak jej vyhodil do koše – úspora času při stejné kvalitě nápoje.

Letos je Sallivanovu sáčku sto let.* Od roku 1953 se vyrábí z papíru a vyskytuje se v různých provedeních: kulatý, čtvercový, jehlanový, jedno či dvoukomorový. Firma Lipton v roce 1999 představila sáčkový čaj Cold Brew, který k přípravě nepotřebuje dokonce ani teplou vodu. Přesto původní myšlenka propustného pytlíku se sušenou směsí je stále táž.

Mohlo by vás zajímat, že v devadesátých letech se firmy pokoušely uplatnit na trhu i kávové sáčky, které se však nesetkaly s úspěchem zejména proto, že zde již byly další zavedené výrobky uspokojující stejnou potřebu ‘rychlého kafe‘: automaty na kávu, odolné kelímky, které zaručovaly bezpečnou přepravu obsahu, levné kávovary se snadnou obsluhou atd.

Sáček s porcí kávy byl výsledkem cíleného úsilí upoutat zákazníky něčím nevšedním. Ali Alwattari, který ve svém článku na innovationtools.com srovnává čajové a kávové pytlíky z hlediska produktové strategie, k tomu poznamenává: „… inovace, které řeší skutečný problém, jsou pro zákazníky přijatelnější, než oslnivé nápady, které problém pouze předpokládají.“ A to platí nejen pro způsob balení čaje či kávy.

* Vycházím z uvedeného článku o T. Sullivanovi. Podle Wikipedie to bylo už před čtyřmi roky.

Foto: cmbellman

Zdroj: Fickr Creative Commons

Kdy jste naposledy zálohovali?

Teprve včera, když mi odešel počítač, jsem plně pochopil Godinův nedávný postřeh o charakteru činnosti znalostních pracovníků.

Pokud se i vy živíte prací s informacemi, nepodceňujte jejich důležitost. Zvolte pravidelné období a zálohujte je - mailem, webovými aplikacemi nebo na externí disk. Vyplatí se to.

První poznámka: Standardní notebook není kompatibilní s moravským vínem.

Druhá poznámka: Skutečně to nevyschne.

Foto: Splorp

Zdroj: Flickr Creative Commons

McLuhan o reklamě

Ještě jedna poznámka k McLuhanovi. Nejzajímavější kapitolou z celé knihy je ta o reklamě. Něco napovídá již Lewis H. Lepham v předmluvě, když píše: „McLuhan si správně všímá, že špatné zprávy – to je sexuální skandály, přírodní katastrofy a násilná úmrtí - prodávají ty dobré, to znamená reklamu.“

McLuhan následně k tématu reklamy přispívá několika dobrými postřehy, například že „na produktu tolik nezáleží, když se zvýší účast publika.“ To dále rozvíjí a říká, že „komerční umělci“ se pomocí štědrých rozpočtů snaží dostat produkt do pozice ikony.

S dalším výrokem, že „firemní pojetí procesu výroby obsazuje zákazníka do role výrobce,“ se setkáváme i v moderní době, například u Prahalada a Ramaswamyho.

Poslední podotknutí je o podstatě reklamy. „Každá drahá reklama je pečlivě postavena na obecných základech společenských stereotypů a ‚souborech‘ rozšířených postojů stejně jako mrakodrap na pevném skalním masivu.“

Na toto jsem si vzpomněl, když jsem v jednom časopise objevil reklamu na nadační fond. Motiv reklamy mi v první chvíli vyrazil dech, jelikož mi ihned evokoval hlavního zlouna z Faunova labyrintu, který právě podobnou malou holčičku celkem nevybíravě pronásledoval. Čili u reklamy na tuto nadaci to právě nebyla práce s rozšířenými postoji, přestože nápad to není špatný. Při vytváření této reklamy buď chyběla kulturní informace, nebo nechyběla, ale předpokládalo se, že cílový segment jiné použití námětu nezná. Asi nejsem cílovka.

Vzhledem k tomu, že jsem narazil ještě na jeden výskyt, mám podezření, že tento motiv bude mít nějaké hlubší kořeny, ale nejsem schopen je odhalit.

Aktualizace: Podobný postřeh o Labyrintu a nadaci zde.

Stará a nová média: frekvence

Nová média je v dnešní době tak používaná fráze, že až hořkne na jazyku. Přesto mě klasika od Marshalla McLuhana, kniha Understanding Media, přivedla k úvaze nad tím, co ta nová média vlastně jsou a jak ovlivňují společnost.

Medium Is the Message

Začněme jedním z McLuhanových závěrů, všeobecně známým výrokem, že samo médium je poselstvím. Pokud zůstaneme v prostředí současného marketingu, můžeme ho prakticky vyložit třeba tak, že pokud firma zainvestuje do reklamy v hlavním vysílacím časem největší televize, chce klientům oznámit, že jí záleží na dobrém jméně a že je důvěryhodná (rozuměj může vyhodit spoustu peněz, aby dokázala svou výjimečnost).

Pokud se posuneme o úroveň výš, můžeme výrok o médiu jako o sdělení vykládat i tak, že jiný obsah se hodí pro zmíněnou televizi, jiný pro rádio, jiný pro deník, jiný pro měsíčník a jiný pro knihu. U každého z nich si musíme uvědomit formu příjmu informací a stupeň pozornosti, který od příjemce můžeme očekávat. To například znamená, že argument v TV spotu musí být stručný, úderný a povrchní s důrazem na poutavou vizuální informaci, kdežto v knize můžeme být rozvláčnější, nudnější, ale o to hlubší a přesvědčivější.

McLuhan uvažuje ještě o vyšší úrovni onoho výroku. Mezi média v tomto případě řadí i velmi obecné věci jako hodiny, písmo nebo peníze a pak zkoumá jejich vliv na strukturu společnosti. Ačkoli nám nejde o to jít až k takovým základům, vlivu na společnost se u nových médií nevyhneme.

Stará média

Chci se zastavit zejména u jednoho aspektu médií, který se s příchodem nových médií mění. Mám na mysli frekvenci příjmu informací. Všimněme si, že u starých hromadných médií, tedy zejména tisku a TV, které mají největší vliv na veřejné mínění, jsou příjemci zvyklí na jednorázový a pravidelný příděl informací. Ráno si při snídani přečteme noviny a večer pustíme televizní zprávy. Toto rozdělení zpráv má svou logiku. Noviny a pořady brzkého rána nás informují předtím, než jdeme do práce, večerní zpravodajství po návratu z ní.

Zde mi dovolte krátkou odbočku. Cory Doctorow, editor oblíbeného blogu BoingBoing, řekl, že konverzace vládne mediálnímu světu a že obsah je jen něčím, o čem se mluví. To jde podle mého názoru velmi dobrý postřeh. Samozřejmě, že v novinách najdeme i zprávy, které přímo ovlivní náš život, ale většina z nich jen utváří a rozšiřuje naše povědomí o dění, které pak můžeme probírat se známými. U televize je to zvlášť patrné. Byť se televiznímu vysílání vytýká zpasivnění diváka, nelze popřít, že právě je to právě TV obsah, který je tématem mnoha společenských rozhovorů. Jinými slovy, proč máme při sledování televize tak dobrý pocit? Je to proto, že víme, že se na stejný pořad v tu samou chvíli dívá spousta další lidí a my se můžeme cítit jako příslušníci většího celku (nehledě na to, že nebudeme zítra sociálně vyloučeni, protože se můžeme zapojit do diskuse o sledovaném). Setkáváme se tedy s něčím, co lze nazvat kolektivním individualismem.

Nové technologie tento prožitek nicméně podstatně narušují. Například digitální TV umožňuje sestavení programu na přání či přehrání pořadů ze záznamu, což přetíná to důležité přímé spojení s kolektivem.

Nová média

Vracíme se k hlavní linii článku. Nová média – a zde mám na mysli hlavně pokročilé služby internetu - se od starých odlišují mimo jiné tím, že rozptylují příjem informace do celého dne. Uživatel nedostává zprávy v jednom či dvou blocích, ale neustále v jednom toku. Aby mu nic neuniklo, musí pořád sledovat, co se děje. To se násobí druhým aspektem nových médií, sice inflací (záplavou) obsahu. Moderní technologie totiž daly lidem do rukou účinné nástroje tvorby a publikace, čímž došlo k ohromnému nárůstu potenciálně využitelných zdrojů. Čili aby se člověk internetové generace udržel na vlně, musí se ustavičně věnovat sledování nových informací - a těch je skutečně hodně.

Důsledky proměny

Co z toho plyne? Na první pohled je jasné, že vzhledem k dosavadní technické náročnosti sledování tolika zdrojů se zvyšuje pravděpodobnost sociálního vyloučení. A teď nemyslím jen kvůli dostupnosti připojení; ke sledování dění je nutná počítačová gramotnost vůbec, dále jistý smysl pro logiku počítače, přehled o trendech na internetu atd. Tedy jedním z praktických důsledků šíření nových médií může být to, že budeme klást důraz na všeobecnou uživatelskou přívětivost a co nejjednodušší základní princip. (Odborníci na intuitivní rozhraní v tomto ohledu již učinili spoustu práce, např. u použitelnosti blogů, ale nezapomínejme na početnou skupinu lidí, pro které je počítač stále obávaným nepřítelem.) Porozumění ICT se nicméně šíří celkem obstojně a s postupujícím časem se stane všedním.

Je tu ale druhá, podstatnější změna, kterou nová média přináší a která bude mít na společnost mnohem větší vliv. Když se režim příjmu informací takto radikálně promění, jak to ovlivní stávající zvyky? Má úvaha je prostá: v současné chvíli přijímáme nové informace nárazově v blocích. Během dne sledujeme proud dění jaksi nervózně. Buď na to nemáme čas, nebo nepovažujeme brouzdání po internetu za produktivní. To je ale dlouhodobě neudržitelné, vezmeme-li v potaz tlak vyvíjený novými médii.

Východiska jsou dvě: buď se nové technologie přizpůsobí nám, nebo my jim. A jelikož nechceme přijít o výhodu, kterou nová média při sledování nabízejí, budeme to zřejmě my, kdo se nakonec poddá.

Nad novými médii nezvítězíme

Vracíme se k McLuhanově úvaze o tom, že „samo médium je poselstvím.“ Nová média pro nás mají velmi jasné poselství: žijeme hodně rychlý život a navíc v globálním prostředí. McLuhan se ale také zabývá tím, že médium může společnost proměnit. Změny, které zatím pozorujeme u nových médií, se týkají spíše prolomení národnostních hranic a exploze obsahu. Navíc se týkají poměrně malé skupiny lidí. Jenže s nárůstem počtu vyzrálých uživatelů nových médií zcela jistě vyvstane otázka: Jak přizpůsobíme pravidla společnosti, abychom zvládli novou situaci?

Správná odpověď na tuto otázku zakládá budoucí strategickou konkurenční výhodu.

V úpravené podobě vyšlo na Inovace.cz 13. 12. 2008. Původní článek ke stažení zde.

Švihácký Tipping Point

Původně jsem chtěl shrnout principy virálního marketingu, o kterých Gladwell tak poutavě píše, ale pak jsem si uvědomil, že po osmi letech, co je kniha na trhu, to už určitě někdo udělal.

Přesto si neodpustím jednu poznámku. The Tipping Point je totiž skvělou ukázkou manažerského románu neboli moderní spotřební prózy. Napadlo mě to, když Gladwell už několikátou kapitolu začínal popisem nějakého člověka: „Mark Alpert je štíhlý, energetický muž kolem padesátky. Má tmavé vlasy, nepřehlédnutelný nos a dvě malá jiskřivá inteligentní očka.“ V tomto místě jsem přestal knihu číst jako seriózní odbornou práci a pohlédl na ní jako na rafinovanou moderní prózu.

Ukázalo se, že jde o velmi důmyslně napsaný dobrodružný příběh. Gladwell obsazuje do role hlavního hrdiny čtenáře a ukazuje mu, jak se stát dle jeho rad a příkladů úspěšným. Nejde ale o pohádku, poněvadž to není smyšlené a navíc se autor vyhýbá přímé konfrontaci se zlem.

Výsledkem je svižné a nezávazné čtení (neapeluje na svědomí a nedotýká se citlivých témat), které přináší dobrý pocit, protože obsahuje směs praktického ponaučení, překvapivých statistik (od vážených expertů samozřejmě) a zajímavostí, kterými se čtenář může blýsknout. Gladwell to doplňuje jemným humorem a příklady úspěšných lidí, respektive těch lidí, kteří se vypracovali od nuly, aby se čtenář necítil méněcenný. Skvěle naváženo a připraveno na nával poptávky. (Ještě aby ne, když náhlé hromadné rozšíření myšlenky či výrobku je hlavním tématem knihy.)

Nechci se touto úvahou knihy nijak dotknout. Je to, jak říkám, poutavé čtení. Přesto mě Gladwellova kniha upozornila na to, že i manažerská literatura má lehčí žánry.

S dárky si nelamte hlavu

Naopak! V době, kdy si můžeme všechno koupit (a rádi to děláme), je to právě čas, který bychom měli darovat.

Je snadné druhého odbýt pětistovkou. Vždyť on stejně nejlépe ví, co chce, ne? Jistěže, ale kde je to překvapení?

Věnujte druhému ten čas. Jakou má rád barvu, co čte, co poslouchá? Začnou se vynořovat myšlenky, pak nápady a pak skončíte u důmyslných plánů, jak obdarovaného potěšit. Navíc z toho budete mít i vy ohromnou radost! A o to právě jde – obdarovaný bude šťastný, když uvidí, že máte z dárku stejnou radost jako on.

Takže roztrhat poukázky, zmačkat obálky a myslet!

Digitální rodiče

Máte doma potomka, který neustále kouká do počítače? Myslíte si, že z něj nic nebude? Že ta aktivita je naprosto zbytečná? Není to tak docela pravda – vaše dítě vás tím učí novým věcem!

Výzkum asociace EIAA ukazuje, že lidé, kteří mají děti, jsou po technologické stránce o krok před svými bezdětnými vrstevníky. Rodiče častěji brouzdají internetem (73% oproti 52% lidí bez dětí), tráví tam delší dobu a jsou ochotnější zkoušet nové technologie (viz tabulka).

Rodiče také stále více vyhledávají na internetu zábavu, ať už v podobě sledování zpráv, stahování, nebo tvorby obsahu. A nejen, že děti ovlivňují své rodiče - ke všemu ještě věk dítěte ovlivňuje věci, které rodič na internetu dělá.

• „Lidé žijící s velmi malými dětmi (nula až čtyři roky) navštěvují stránky o zdraví a filmech (+24% od roku 2006)
  
• Ti žijící s dětmi od pěti do devíti let chodí na stránky s hrami (+32%)
  
• Stránky srovnávající ceny výrobků zažívají nápor těch, kteří žijí s dětmi od deseti do patnácti (+31%)
  
• Ti se staršími dětmi (mezi 16 a 18) si užívají více TV obsahu (+77%)“

Tuto segmentaci, upozorňují autoři, by měli mít na mysli marketéři při správném cílení reklamy.

---

Digitalizace rodičů je dalším z mikrotrendů, o kterých jsem zde přednedávnem psal a o kterých vyšlo krátké shrnutí v dnešním TM.

Jestli se chcete vydat na vlastní lov, zkuste jednak obecné (makrotrendové) zdroje jako ČSÚ, ČNB, Eurostat, OECD, ECB, nebo WB a také úzce oborově zaměřené (mikrotrendové) zdroje jako jsou asociace, úřady, think tanky, centra a specializovaná média. Tam najdete sice fragmentovaná data, ale právě z nich se vynořují ony slibné mikrotrendy.

A abych nezapomněl: pokud narazíte na nějaký hezký mikrotrend, dejte mi vědět!

Více:

Microtrends I

Microtrends II