Ačkoli by se podle názvu mohlo zdát, že jde o knihu o webové analytice, jde v ní skutečně „jen“ o automobilovou dopravu. Novinář Tom Vanderbilt si dal mnoho práce (alespoň podle šíře prezentovaných dat a poznámkového aparátu) s tím, aby dal dohromady kompletní obrázek toho, jak řídíme. V knize ukazuje, jak se proměníme, když zasedneme za volant, jaké zvláštní zvyky jsme si při řízení osvojili, nebo že se máme při organizaci dopravy ještě co učit od mravenců.Pro odborníka v dopravě (nebo psychologii) je tohle zaručeně zábavná a poučná kniha. Pro běžného čtenáře je to čtivé zpestření na neobvyklé téma, alespoň takový pocit jsem měl po jejím dočtení.
Pak jsem si ale uvědomil, že to je vlastně práce o tom, jak hluboko nás zasáhlo používání jednoho jediného produktu – automobilu. Napsat třísetstránkovou publikaci nabitou informacemi a doplněnou stostránkami odkazů na další literaturu, to už naznačuje, že zmíněná věc dost podstatně ovlivňuje celou společnost.
A taky že ano: kolik kilometrů dálnic jsme pro auta položili, jak jsme sofistikovali dopravní značení a kolik dalších věcí se na základní odvětví nabalilo (čerpacími stanicemi a vlastně celým naftařským průmyslem počínaje přes myčky, autoškoly, tuning a závody až po logistiku, specializovaný výzkum a nové formy reklamy).
Říkám to proto, že není mnoho takových produktů, které by se tak pevně usadily v našich životech a zůstaly v centru jejich dění po dlouhou dobu, a že je zajímavé podívat se s nadhledem na to, jak se jeden z nich postupně vyvinul do jakési formy veřejné služby a přitom si uchoval komerční podstatu a zákaznickou atraktivitu. To je přeci sen každého produkťáka!
K tématu:
- Stránky knihy s ukázkami tady, Vanderbiltův blog o dopravě naleznete zde. Samotný Tom Vanderbilt stojí také za pozornost.
- Neotřelou (a kritickou) perspektivu na věc dopravy nabídl Bruno Weisshaupt v knize Systeminnovation. Její shrnutí vyšlo v MŘ 11/07.
- Článek o nespojité inovaci, kterou začalo Tata Nano a která zamíchala automobilovým trhem.
