Kam spěje internet?

Budoucnost internetu tak, jak ho teď známe, je nejistá, píše Johnatan Zittrain. Kam se bude síť sítí ubírat, proč se mít napozoru před uzavřenými přístroji a co je sociální tagování? O tom se dočtete v jeho nové, pozoruhodné knize.

Část I: Vzestup internetu díky otevřenosti

Ústředním tématem knihy je rozkrytí podstaty problému současného internetu. První část knihy Zittrain věnuje rozboru toho, že internet dosáhl výjimečně rychlého rozšíření zejména díky své otevřenosti. (Vlastně pracuje s o něco komplikovaněším pojmem generativity, ale pro účely tohoto textu to můžeme zjednodušit.) Před internetem existovalo několik podobných sítí, které byly provozovány na komerční bázi, např. CompuServe, Prodigy nebo The Source. Žádná z nich se významně nerozšířila, protože možnosti práce v nich a s nimi byly určované poskytovatelem služeb.

Zittrain pak popisuje zrození a růstu internetu a dochází k současné problematické situaci. Otevřenost ho totiž vzhledem k bezpečnostním rizikům - ať už je jimi míněn spam, šíření závadného obsahu nebo škodlivý kód - začíná ohrožovat. Stoupající riziko používání sítě vede podle autora k její větší regulaci a také k zavádění uzavřených přístrojů (tethered appliances).

Část II: Uzavřená zařízení a jejich (ne)výhody

Druhá část knihy rozebírá důsledky tohoto vývoje. Výrobci čím dál více kontrolují koncová uživatelská zařízení. Vznikají tzv. vázané, či uzavřené přístroje. „Vázaná zařízení představují novou generaci technologie. Je jednoduché je používat, ale není jednoduché zkoumat jejich další možnosti,“ vysvětluje autor. Tato zařízení umožňují jen omezené použití a nejsou přátelské např. k softwaru vyvinutému uživateli, resp. třetí stranou. Mají výrobcem definovaný okruh použití, což bývá doplněno vzdálenou aktualizací v případě potřeby.

Na jedné straně se tím dosáhne vyšší bezpečnosti a stability, protože zařízení není vystaveno volné, „nebezpečné“ síti, ale na druhé straně takové zásahy dělají z vlastnictví přístroje vlastně jen pronájem či službu. Zittrain jako příklad uvádí iPhone, TiVo či Xbox, které jsou velmi atrativní a umějí spoustu věcí, ale jsou v podstatě uzavřené (legálním) zásahům uživatelů. Zásahy je zde myšlen vývoj a šíření aplikací, obecněji jde o hledání nových využití přístrojů třetími stranami.

Ovšem omezování funkčnosti přístrojů není jediný důsledek. Zittrain vzpomíná i Lessigovu myšlenku strojem vynuceného, nekompromisního dodržování zákona a rozlišuje tři základní formy kontroly ze strany výrobců či poskytovatelů služeb: předběžná opatření (architecture as law), cílené zásahy ze strany výrobce (když a na koho je třeba) a průběžný dohled (vzdálené sledování chování uživatelů).

Část III: Jak dál?

Třetí část knihy nabízí řešení vzniklé situace. Zaprvé, navrhuje Zittrain, můžeme oddělit různá použití PC do jakýchsi virtuálních strojů, kde by jeden profil sloužil jako stabilní místo pro bezpečnou práci a druhý profil by dovoloval experimenty a přímý styk s ne zcela bezpečnou sítí.

Zadruhé bychom můžeme využít principy spywaru tak, že by nějaká podobná (ale viditelná) aplikace podávala zprávy o činnosti počítače a softwaru na něm běžícího. To proto, aby si každý uživatel před spuštěním neznámého kódu měl možnost ověřit, kolik ostatních lidí ho již používá a jak dlouho.

Je také možné používat tzv. sociální tagování, neboli označování osobních informací jakýmisi metainformacemi, které by zabránily zneužití, dezinterpretaci a vytržení z kontextu. Zittrain to souhrnně označuje jako Privacy Commons, podle současné rodiny licencí Creative Commons. Příklad: s rozvojem technologie rozpoznání obrazu zakážete vyhledávačům označovat fotky, na kterých se nacházíte, vaším jménem, abyste předešli pospojování s dalšími informacemi, což by mohlo vést ke sledování vaší činnosti (fotky mohou mít souřadnice GPS místa pořízení). Podle autora by také na internetu mělo vzniknout místo, kde byste se mohli hájit, pokud by některá informace o vás byla nesprávně použita či zneužita.

Konečně, nabízí se také možnost omezit funkčnost počítače podle věku uživatele. To znamená, že pokud s počítačem bude pracovat dítě, omezíme např. počet webových stránek k prohlédnutí. Zittrain podotýká, že nejlepší způsob rozpoznání věku uživatele je jasná identifikace koncového zařízení, nejlépe již při koupi.

Možností, jak se vypořádat s bezpečnostními problémy současného internetu, je tedy hned několik. Všechny mají podle autorových slov jedno společné: „Důležité je uvědomit si, že nyní můžeme učinit taková rozhodnutí týkající se nastavení, která by lépe postihla možné odstíny lidských vztahů, než naše současné systémy...“

Závěr

Hlavní teze knihy je velmi jasná a dala by se shrnout takto: internet zažil díky své otevřenosti bezprecedentní růst, ovšem právě otevřenost se stává jeho slabinou, která by ho mohla podtrhnout. Ačkoli přechod na uzavřená zařízení nabízí o poznání vyšší bezpečnost a stabilitu, nesmíme zapomínat, že je to na úkor svobody užití.

Domnívám se, že Zittrainova kniha stojí z pozornost nikoli kvůli řešením, která pro tuto situaci navrhuje, ale kvůli problémům, které odhaluje, a kvůli otázkám, které pokládá. Jde o náročné čtení, místy dost technické, a ani si netroufám ho shrnout do několika odstavců (základní výpisky, které jsem si pořídil, mají šest stránek – ke stažení zde). Mým cílem bylo poukázat na další nezanedbatelný argument, který se objevil v diskusi o současném intenetu.

O autorovi:

Johnatan Zittrain učí právo na Harvardu a působí v Berkmanově centru pro internet a společnost při této univerzitě. Učil též na Newyorské univerzitě a ve Stanfordu a vedl Institut internetu na Oxfordu. Zbývá se digitálním vlastnictvím a obsahem, kryptografií, elektronickou bezpečností a užíváním technologie při vzdělávání.

O knize:

Johnatan L. Zittrain. The Future of Internet - And How to Stop It. USA: Yale University Press, 2008. Oficiální stránky knihy zde. Kniha je zdarma ke stažení pod licencí Creative Commons zde.

Zajímavé projekty, o kterých Zittrain píše:

• FidoNet – nekomerční výměnná síť, která vznikla již v roce 1984 a která je hojně využívaná systémy elektronických nástěnek.
• Citizendium – volně dostupná on-line encyklopedie, projekt jednoho ze zakladatelů Wikipedie. Citizendium se od Wikipedie liší zejména tím, že do ní mohou přispívat pouze vybraní odborníci.
• CouchSurfing – mezinárodní neziskový projekt, jehož podstatou je bezplatné ubytování (poskytnutí gauče).
• Epinions – webová stránka zákaznických recenzí. V současné době patří pod eBay.
• MyHeritage – sociální síť zaměřená na organizaci rodinných informací, jako je rodokmen, společné fotografie, plánování setkání apod. MyHeritage také užívá systém na rozeznávání tváří.
• MyWikiBiz – firma, která se zabývala komerční tvorbou článků pro Wikipedii.
• SAGrader.com – on-line aplikace, která automaticky hodnotí písemný projev studentů. Stenou funkci plní i produkt GradeMark firmy TurnitIn, která také stojí za softwarem, který odhaluje plagiáty.

Doplňující čtení:

Studie právníka newyorské univerzity Jamese Grimmelmanna nazvaná Facebook and the Social Dynamics of Privacy. Ke stažení zde.

Vyšlo na Root.cz 5.1.2009. Vyšlo na Buzzmag 13.1.2009.

Příručka šeptandy

„Tenkrát na počátku světa, když Eva nabídla jablko Adamovi, vzniklo word of mouth.“

Dave Balter, zakladatel a ředitel firmy BzzAgent, která se specializuje na word-of-mouth marketing, vydal před nedávnem útlou knihu nazvanou The Word of Mouth Manual vol. II. Je zajímavé, že neexistuje žádný Manual vol. I. Balter jen volně navazuje na svou první knihu, která vyšla v roce 2005 pod názvem Grapevine: How Buzz was a Fad and Word of Mouth is Forever.

Příručka šeptandy díl druhý se – překvapivě - zabývá šeptandou (WoM), neboli šířením produktových a brandových informací neformálními cestami a to hlavně přes osobní doporučení. Balter píše o tom, co, komu a kdy říct, jak zapojit do procesu internet, kdy se WoM hodí a kdy ne. Dozvíte se, kdo vymyslel používání loga na oblečení, kolik procent nákupních rozhodnutí je založeno na šeptandě, nebo jaké je nejoblíbenější virální video všech dob.*

Celkem vzato, nejde o nic světoborného, vlastně jen o sbírku úspěšných příkladů z minulosti, doplněnou o pár praktických rad a postupů při uplatňování WoM. Balter psal nicméně s vtipným nadhledem a ze stránek srší jeho zapálení pro věc, takže to má šťávu a spád. Pokud máte volný večer, několikahodinová investice do čtení nebo prolistování knihy nepřijde rozhodně vniveč.

Elektronická verze knihy je ke stažení zdarma zde.

* Lacoste, 76 a Numa Numa Dance.

Vyšlo na Buzzmag 10. ledna 2009.

Mikroprojektory: omezené použití

Jednu věc musím v souvislosti s mikroprojektory ještě zmínit. Ačkoli se jedná opravdu o horkou novinku, která má všechny předpoklady stát se hitem (je to miniaturní, je to elektronika, hodně se o tom píše na webu a v Americe to prý frčí), její obecnější přijetí se mi nezdá reálné.

Jde o to, že stejně jako hlasové ovládání a přenosné reproduktory i kapesní projektory prolamují hranice výhradně individuálního použití. Walkman byl skvělý, protože umožnil poslouchat hudbu, kdekoli jste byli. Mobilní telefon byl skvělý, protože jste mohli být v kontaktu s kýmkoli kdekoli. A kapesní projektor je skvělý ze stejného důvodu, ne? Vždyť si můžete promítnout svůj oblíbený film na cokoli a kdykoli vás napadne...

ALE! Je tu jedno velké ale. Při poslechu walkmanu nikoho nerušíte. Ťukáte něco do mobilu a ostatní jsou v klidu. Hihňáte se za obrazovkou netbooku a ostatní vás tolerují. Jenže co když si pustíte film na stěnu metra? Co když si ve výstavní síni pustíte na zeď obraz, který vám vystavovaná socha připomíná? Co když to udělá pět deset lidí zároveň s vámi?

Přesně. Stejný problém jako u hlasového ovládání a těch reproduktorů! Zapojujete ostatní do své činnosti. Co víc, vlastně jim nedáváte na výběr: musejí to snášet, ať chtějí či ne, jsou tím rušeni. A lze to i obrátit. Opravdu chcete ukazovat ostatním svůj osobní obsah? Chcete si prohlédnout oblíbené snímky z dovolené přímo v restauraci? Chcete napsat e-mail a obrazovka mobilu je malá?

Proto jsem psal, že cílový trh bude zřejmě omezený na trh netbooků a domácí zábavy.

Foto: -Woody-

Zdroj: Flickr Creative Commons

Nástup kapesních projektorů

Hovořilo se o nich již v roce 2004, ale teprve letos se objevily první modely na pultech obchodů. Jaké je praktické využití kapesních projektorů a co od nich můžeme očekávat v budoucnosti?

Od velkého k malému

Výzkumní pracovníci Media Labu při Massachusettském technologickém institutu představili prototyp kapesního projektoru již v roce 2004. Vývoj tohoto zařízení byl reakcí na zmenšování mobilních telefonů, protože bylo stále obtížnější prohlédnout si detaily nějaké fotografie či shlédnout video na menších a menších displejích. Odpovědí měla být kapesní promítačka, neboli příruční projektor.

Dr. Michael Bove, vedoucí projektu vývoje spotřebitelské elektroniky Media Labu, tehdy ale správně předpokládal, že bude ještě nějaký čas trvat, než se podaří snížit energetickou náročnost projektorů, aby bylo dosaženo skutečné mobility.
Na jeho slova opravdu došlo. Malé projektory, které byly představeny v následujících dvou třech letech, byly pouhými zmenšeninami klasických projektorů. To znamená, že nebyly ještě tak malé, takže nebyly zcela kapesní, a byly závislé na externím zdroji napájení, což omezovalo jejich použití.

První skutečně kapesní projektor určený k prodeji byl představen letos společností 3M, tedy až celé čtyři roky po představení prototypu. Krátce na to následovaly další modely, ať už od Optomy, Aipteku či CV.

K čemu je kapesní projektor dobrý?

Digitální projektor je zařízení, které interpretuje elektronickou vizuální informaci jako jsou obrázky či videa a promítá ji na promítací plochu. Tato klíčová funkce je u kapesních projektorů navíc kombinována s mobilitou. Kapesní projektor má vlastní baterii a některé modely mají také zdířky pro paměťové karty, takže zařízení nepotřebuje k provozu vlastně žádné další kabely, ani zdroj signálu a může být použito prakticky kdekoli (jeden recenzent hovoří o promítání na zadní stranu sedadla v letadle, druhý zase o projekci na záda svého známého).

Kapesní projektory lze využít jak pro zábavu, tak pro práci. Slouží jako promítačky filmů či obrázků a fotografií, mohou zobrazovat průběh počítačové hry větší skupině lidí, která se dosud tísnila u monitoru. Své použití naleznou i v komerční sféře. Obchodní zástupce může promítnout klientovi produktové video či mu předvést novou aplikaci a firemní prezentace a porady se nemusejí omezovat na zasedací místnost.

Nutno ale podotknout, že kapesní projektory čeká ještě kus cesty k dokonalosti. Vzhledem k malé svítivosti vyžadují ke správnému zobrazení přítmí a i pak nezobrazí plochu úhlopříčky větší než 50 palců. Také baterie vydrží jen kolem jedné hodiny, což mobilitě ubírá na přitažlivosti. Nicméně stoupající zájem o tento segment dáva tušit další inovace, které – doufejme - tyto nedostatky odstraní.

Trhy se teprve formují

Jak bylo řečeno, hlavním podnětem vývoje kapesních projektorů byly malé displeje mobilních telefonů. Lze proto očekávat, že se dříve či později objeví modely s integrovanými projektory, jak ukázal prototyp od Texas Instruments v minulém roce.

Také rozvoj trhu netbooků, malých ultramobilních počítačů, nahrává vývoji kapesních projektorů. A to ze stejného důvodu jako u mobilních telefonů, protože i netbooky mají malé obrazovky, které znepříjemňují například delší sledování videa. S přibývajícím počtem prodaných kusů tak roste pravděpodobnost poptávky po jednoduchém přídavném zařízení, které by dokázalo kvalitně promítnout obraz velikosti běžné televizní obrazovky. Dalším krokem by pak mohla být integrace přímo do počítače, jak je tomu dnes běžné u webkamer.

Rozšíření kapesních projektorů za hranici technologických hraček se může zdát jako fantazírování, ale takové očekávání je na místě. Zaprvé, firma Insight Media, která se zabývá tržním výzkumem na poli elektronických displejů, odhaduje velikost trhu kapesních projektorů v roce 2012 na 2,5 miliardy dolarů k tomu další miliardu pro trh projektorů integrovaných do mobilních telefonů a dalších zařízení. Takový vývoj může být podpořen i ze strany mobilních operátorů. „Růst zisků z hlasových služeb začíná být saturovaný, a tak mobilní operátoři hledají nové příležitosti ve video obsahu,“ uvedl Jinwoo Bae z jihokorejské firmy Iljin DSP, která vyvíjí kapesní projektory. Zadruhé, poptávka po videu ve vysokém rozlišení a klesající ceny standardních projektorů mohou mít za následek vytvoření silného segmentu domácích projektorů, kde se mohou malé rozměry a mobilita velmi dobře uplatnit.

Závěr

Technologie kapesních projektorů přináší po několika letech výzkumu a vývoje první praktické výsledky. V současné době se začínají vytvářet a ustalovat první trhy. Je otázkou, nakolik se tato zařízení nakonec rozšíří, ale i když může být cílový trh omezený, je stále z velké části neprozkoumaný, což s sebou přináší řadu příležitostí, zejména v segmentu netbooků a domácího kina.

Rošiřující informace a zdroje:

1) Annie Eisenberg o kapesních projektorech v The New York Times:
For Your Viewing Pleasure, a Projector in Your Pocket, 4.11.2004, Coming Soon, to Any Flat Surface Near You, 30.3.2008

2) David Pogue o kapesních projektorech, International Herald Tribune, 6.11.2008

3) Technology Review o vývoji technologie kapesních projektorů, prosinec 2004

4) Přehled malých projektorů představených v letech 2005-2006, Engadget, 30.6.2006

Psáno pro Inovace.cz. Vyšlo 23.12.2008. Na Buzzmag.cz vyšlo 10. 1.2009.

Eddie Izzard

Skvělé zpracování skeče výstředního britského komika o kantýně na Hvězdě smrti z Hvězdných válek.

Z poslední doby

• Diskuse na téma Umělec na síti a v databázi již zítra v DOXu.
• Přednáška Temná stránka kyberprostoru v Číně pozítří na VŠE.
• Polštářová bitva na Staroměstském náměstí ve čtvrtek v 18:55.
• Čerstvá studie právníka J. Grimmelmanna o podceňování rizik Facebooku.
• Měl jsem možnost se svést metrem bez řidiče v Norimberku. Více o tomto pilotním projektu Siemensu zde.
• Pár podnikatelských příležitostí v Mladé Boleslavi: levné kino (je tam jen CineStar), páteční rekvalifikační/ jazykové/ vzdělávací kurzy, levná restaurace, regionální komunitní portál s hrami zdarma a videoobsahem za pár korun. To není cynismus, to jsou příležitosti levné zábavy vzhledem k rozhodnutí Škoda Auto vyrábět jen čtyři dny v týdnu. Hodně času, málo peněz, chuť se bavit...

Foto: Philippe Leroyer
Zdroj: Flickr Creative Commons

Fooled by Randomness

Téhle knize jsem přišel na chuť až v doslovu. Do té doby jsem nemohl pochopit, o čem vlastně je. Byla plná polovysvětlených příkladů, které byly smíchané se statistickou teorií a místy s velmi zvláštními výzkumy. Autor přeskakoval z tématu na téma a nedržel se jedné linie. Skutečně jsem si připadal fooled by randomness, čili jaksi zblbnutý takovou nepředvídatelností.

Něco málo vysvětlil autorův profil: „Nassim Nicholas Taleb je literárním esejistou a finančním matematikem, který je posedlý mezioborovými problémy nejistoty.“ Také ironický postoj vůči držitelům MBA dával tušit, že je za tím nějaká taškařice: „Pravidelně jsem se snažil zjednodušit složité myšlenky okolo náhodnosti tak,“ píše Taleb, „aby jim rozuměli i ti s MBA. (Je překvapivé, že lidé s MBA tvoří významnou část mého čtenářstva; to proto, že si myslí, že nepíšu o nich, ale o těch druhých.)“

Jak jsem ale říkal, vyjasňuje se to až na konci: „[tato kniha] se snaží ukázat, že určitý stupeň nepředvídatelnosti (nebo nedostatek znalosti) může být pro náš nedokonalý druh vlastně přínosný. Zlomek náhody nás uchrání od přehnané optimalizace - a to zejména v případě nesprávných věcí.“

Autor upozorňuje, že někdy zbytečně podléháme plánu. Že máme naplánovanou každou minutu pracovního i volného času. A s povýšením na sebe bereme ještě větší zapřažení, ještě pevnější plány. Opět z doslovu: „... je na vás, zda budete (relativně) chudí, ale svobodní, nebo bohatí a spoutaní jako otroci.“

Kniha se tváří jako seriózní a dokonce získala ocenění Best Business Book od Financial Times, ale je to spíš uštěpačné čtení o tom, že se nemáme brát tak vážně. Osvěžující!

(Díky P.W. za zapůjčení.)

Restaurace v Praze

Taky občas hledáte inspiraci, kam vyrazit na dobré jídlo, či jen tak na pivo? Nedávno jsme přesně takhle s kolegy hledali vhodné místo, kam vyrazit po práci. Během chvíle se sešlo několik tipů na zajímavá místa a přijde mi škoda se o ně nepodělit.

• Televizní věž (Žižkov)
• Ztráty a nálezy (Vinohrady)
• Vesmírna (vynikající karamelové poháry!, Václavské náměstí)
• U českých pánů (Václavské náměstí)
• Kozička (Staroměstské náměstí)
• Krásný ztráty (příjemná kavárna u Karlových lázní)
• U Zpěváčků (kousek od Národního divadla)
• Veselý bizon (Steak House u Švandova divadla)
• Plzeňský restaurant (Anděl)
• Pivovar u Bulovky (trochu z ruky, ale stojí za to)

Místa s názvem, který se dobře pamatuje:

• Kuře v hodinkách (Žizkov)
• Vysmátý zajíc (Staroměstské náměstí)
• Rezavá kotva (Smíchov)
• Mlsná koza (Smíchov)
• Potrefená husa (celorepubliková síť restaurací Staropramenu)

A kdeže jsme nakonec zakotvili? Nejprve jsme se namlsali v pakistánské restauraci Rana a pak jsme skončili Na Blbým místě. Máte nějaký další tip? Pochlubte se!

Foto: {-Maria-}

Zdroj: Flickr Creative Commons

Diskuse o výhledech tištěných médií

Silná sestava panelistů přinesla několik zajímavých postřehů. Petr Fischer z HN uvedl, že se necháváme současnými masmédii obsluhovat, že si necháváme pasivně servírovat zábavu až pod nos. Jan Křeček z FSV UK zase podotkl, že deníky zdarma se budou čím dál více přibližovat letákům supermarketů, kde text tvoří jen vycpávku mezi reklamami. Zaznělo také, že deníky ztrácí funkci nosiče aktuálních zpráv, pročež je pravděpodobné, že ustoupí ustoupí tištěným médiím s vyšší periodicitou, která budou věci promýšlet více do hloubky. Ovšem, konstatovali panelisté jaksi skepticky, je nejisté, zda po hlubších myšlenkách bude vůbec poptávka...

Jitka Kolářová z Bloody Mary nicméně upozornila, že komunitní média poskytují k tradičnímu mainstreamu alternativu. S tím souhlasím a dodávám, že learning by doing může v uživateli vyvinout kritický postoj vůči mediálnímu obsahu. Přeci jen i amatér, který zkusil hrát na nějaký nástroj, je citlivější a vnímavější vůči výkonu profesionálních hudebníků, ne? Takže spustit blogy, diskuse a RSSka, ať tu mediální scénu trochu obohatíme!

Diskuse se konala 8. prosince 2008 v prostorách centra DOX.

Panelisté: Petr Fischer, Jan Křeček, Jitka Kolářová. Moderoval Karel Hvížďala.

Stará a nová média: mobilita

Jak inovace technologie způsobila nárůst obsahu, jsme si již řekli. Také o tom, že to mělo za následek zvýšení frekvence přijmu informací, jsme mluvili. Teď se podíváme na to, jak zvýšená frekvence způsobuje vyšší tlak na mobilitu.

Výchozí myšlenka je prostá: Pokud musíme přijímat informace v jednom toku, případně několikrát denně, budeme potřebovat prostředky, které nám k nim zajistí přístup, ať jsme zrovna kdekoli. Nemůžeme čekat, až se dostaneme k počítači, až se večer usadíme k televizi. Trávíme dost času cestováním a chceme tento čas produktivně využít. Není tedy divu, že se technologie přizpůsobuje těmto novým nárokům. Pro potvrzení se podívejme na současný vývoj mobilních zařízení.

Netbooky

Začneme skupinou, která v poslední době získává na popularitě. Jde o tzv. netbooky, neboli malé notebooky, které se využívají převážně pro práci na internetu, čili jde vlastně o jakési prohlížeče webového obsahu. Ačkoli tyto malé stroje začínali s velmi nízkým výkonem (ale o poznání nižší cenou), v současné chvíli se jejich výkon již vyrovnal těm „velkým.“ Mají stejně rychlé procesory, mají velkokapacitní harddisky, běží na nich standardní operační systémy a software.

Jejich velkou výhodou byla od počátku mobilita – mají rozměry přibližně jako běžná kniha, váží kolem jednoho kilogramu a baterie vydrží několik hodin. To umožňuje plnohodnotnou práci na počítači přesunout prakticky na jakékoli místo, vezmeme-li navíc v úvahu kombinaci s mobilním internetem (přes telefon, wifi nebo speciální modem).

Mobilní telefony

I na trhu mobilních telefonů dochází ke změnám. Telefon čím dál častěji zastupuje funkci některého dalšího zařízení, například mp3 přehrávače, digitálního fotoaparátu nebo PDA.

Výrobci také mobilním telefonům čím dál více zlepšují a zvětšují displeje a propojují je s internetem, což je opět přibližuje k počítačům.

Nicméně oproti počítačům mají mobilní telefony stále jednu nevýhodu. Jsou poměrně uzavřené, čili nedávají uživateli takovou svobodu při výběru softwaru, který chce spustit.

Další příčinou uzavřenosti může být samotný hardware. To v tom smyslu, že telefon nedovoluje stejnou šíři ovládání jako počítač. Jinými slovy, postrádáme myš a klávesnici a celá komunikce se odehrává přes numerickou klávesnici, nebo joystick.

Oba problémy výrobci mobilů řeší – první vývojem mobilních operačních systémů a rozšiřováním nabídky spustitelného softwaru, druhý buď integrací titěrných klávesnic, nebo dotykovými dipleji.

Hubební přehrávače

Do konce 90. let bylo nejmenším audio médiem CD, resp. Minidisc. S příchodem formátu mp3 se z osobního hudebního přehrávače stala kapesní věc a my si od té doby můžeme všechnu svou oblíbenou hudbu nosit stále s sebou v kolíčku velikosti krabičky od sirek. Zvyšující se náročnost uživatelů osobních přehrávačů má kromě rostoucí kapacity paměti v poslední době ještě další důsledek. Výrobci začali přehrávače opatřovat displeji, takže kromě hudby si již přehrajete i video. Je jen otázkou času, kdy se hudební přehrávač nadobro propojí s internetem.

Další zařízení

Hudebním přehrávačem výčet mobilních zařízení zdaleka nekončí. Popularitě se také těší přenosné herní konzole, mobilní přehrávače DVD, dopravní navigace, kapesní projektory a také čtečky elektronických knih.

Hlavní předností (a zároveň nevýhodou) takových zařízení je jejich zaměření. To na jedné straně umožňuje přesnější zacílení na funkci, a proto nemusí být tak drahé a výkonné, avšak na druhé straně je doslova neúnosné mít při sobě několik úzce zaměřených zařízení. I u těchto zařízení lze proto očekávat integraci funkcí.

Mobilita tu už byla, jenže...

Nebylo mým cílem komplexně zachytit trh mobilních zařízení. Ilustroval jsem pouze na několika konkrétních případech, jak rostoucí virtuální obsah nových médií proměňuje přístup výrobců k hardwaru. Obecně lze říci (a na výše uvedených příkladech to bylo patrné), že mobilitu provází i integrace funkcí, ale to necháme na příště.

Jedna úvaha na závěr. Samotná mobilita není výlučně spjata s novými médii. Noviny jsou přece skvěle mobilní, přehrávač kazet –ten starý dobrý walkman- jakbysmet. Knihy se dokonce velikostně přizpůsobily naší ruce, jak o tom píše Umberto Eco v Poznámkách na krabičkách od sirek.

Ale nějak to neštymuje, že? Jde o to, že mobilní hardware nových médií se odlišuje ve dvou věcech. Zaprvé, nenese pasivní, nepřepsatelnou informaci, jako třeba kniha, ale umí obsah aktualizovat. Zadruhé, obsahuje interaktivní prvek, čili uživatel může zvolit (a měnit) obsah podle svého uvážení - a zde nemám na mysli přepínání TV kanálů. Opět se tedy vracíme k narušení jednosměrné informační cesty. Dosud bylo mobilní zařízení buď konečným nosičem, nebo pasivním přijímačem. Mobilní zařízení pro nová média dávají svobodu a možnost se informačního toku aktivně zúčastnit.

Obrázky čerpány z Engadget.com a CrunchGear.com

Psáno pro Inovace.cz. Vyšlo 14. ledna 09.

Open Business Models

První Chesbroughova kniha Open Innovation (2003) pojednávala zejména o tom, že v globalizovaném prostředí se firmy dále nemohou spoléhat pouze na interní zdroje inovací. Po analýze chování několika (velkých i malých) firem autor doporučoval zapojit do běžného procesu vývoje produktů také náměty zvenčí a zároveň nabízet své navyužité nápady ven.1

Zdroj: vlastní úpravy podle Chesbrough a Sloane. Více zde.

Jeho další kniha (Open Business Models, 2006) rozebírá právě přesun námětů přes hranice firmy. Chesbrough se na věc dívá jak z makro, tak z mikro pohledu. V případě celospolečenského (makro)pohledu poukazuje na zvýšení ochrany duševního vlastnictví (intellectual property, IP) za posledních pětadvacet let. V této souvislosti je zajímavá kapitola o tzv. trzích prostředníků, kteří zjednodušují přesun IP mezi firmami, vědci a dalšími držiteli know-how. Mezi takové prostředníky patří třeba InnoCentive, nebo NineSigma. Chesbrough nicméně podotýká, že vztah firem k prodeji a nákupu IP je prozatím poměrně vlažný.

Co se týče firemního (mikro)pohledu, firma by podle autora měla řídit své IP podle životního cyklu technologie.2 Na počátku by měla být otevřená, aby se její technologie stala standardnem trhu, na který ostatní navážou (viz současný případ nového rozhraní Applu), ale ne moc, aby ji silnější hráči neokopírovali. Později je třeba přitvrdit a zaměřit se na získávání hodnoty z technologie, např. distribucí licencemi za jasně daných podmínnek. Na konci životního cyklu je potřeba zvážit, zda by se nedala technologie prodat na méně rozvinuté trhy, a také se poohlédnout po nových příležitostech její aplikace na trhu stávajícím.

Všem těmto fázím se musí přizpůsobit také obchodní model, aby firma z IP vytěžila co nejvíc. Závěr knihy patří právě rozboru toho, jak správně zavést aktualizovaný, vnějšímu prostředí rozumně otevřený obchodní model.Oproti první knize vlastně nenalezneme nic nového, přesto je kniha důležitá proto, že vyjasňuje mlhavé pojetí „přesunu IP.“3 Mohu doporučit všem, které zajímá knowledge management a firemní IP.

Poznámky:

[1] Zde se nemyslí jen nerozpracované myšlenky, ale např. nákup licencovaných technologií, či cílená spolupráce s univerzitami.

[2] Životní cyklus technologie (stejně jako produktu) je sporné spojení. Technologie prochází několika stádii (od vzniku po zánik), ale nevrací se na počátek, což je podstatou cyklu.

[3] Chesbrough ovšem nejde až na úroveň konkrétních znění autorského a dalších zákonů.

Aktuálně: Seth Godin hledá studenty

To vám nesmí uniknout! Marketingový odborník a neúnavný povzbuzovač Seth Godin proměnil svůj odmítavý postoj ke klasicky pojímaným business schools v nový projekt.

Myšlenka se objevila už v Small Is the New Big; Godin tehdy říkal, že jsou tři věci, pro které stojí za to jít na uznávanou obchodní školu: 1) samotné přijetí (dává výjimečnost a signál zaměstnavatelům), 2) kontakty (vytvářejí sociální síť pro případ potřeby) a 3) to nejméně důležité - vlastní znalosti. Také dodával, že školy by měly uspokojat současnou poptávku po několika dovednostech jako řízení supervýjimečných lidí, nebo rychlé jednání v měnícím se prostředí, což nedělají. (Více v jeho příspěvku z dubna 2007 zde.)

Nyní přichází s konkrétním návrhem, jak toto vše získat, aniž byste museli investovat dva roky života a spoustu peněz do školného při standardním kurzu. Má v úmyslu sestavit tým výjimečných lidí, kteří chtějí změnit svět, a umožnit jim pracovat a rozvíjet se šest měsíců pod svým vedením. Má vysoké požadavky a je velmi otevřený v tom, co nechce - je to celé výstřední, ale je to výzva!

Zvací blogový příspěvek zde, popis a požadavky účasti zde. Termín podání příhlášek 14. prosince.

Foto: bluelephant

Zdroj: Flickr Creative Commons

Z poslední doby

Tentokrát je opravdu z čeho vybírat:

• LifeHacker zveřejnil seznam svého nejoblíbenějšího volně dostupného softwaru. Spoustu toho jistě znáte, ale inspirace není nikdy dost.


• Taschen vydal nový katalog aktuálních knih. Doporučuji si objednat dodávání katalogu zdarma přímo domů, je to osvěžující.


• Poslední Nový prostor se zabývá copyrightem.
  
• Gizmodo (spolu s dalšími) infomuje o tom, že při nákupním šílenství během tzv. černého pátku byl ušlapán člověk.


• Dvě aktuání výzvy: 1) Dnes je ten pravý den na zálohu dat. Bude vás to stát jen několik minut. 2) Pokud uvažujete o studiu v zahraničí, a teď nemyslím Erasmus nebo jiné výměnné programy, je nejvyšší čas začít přípravy. Začněte tímhle.


• Nakonec jeden vánoční dárek pro manažery. Japonská relaxační sada, neboli ohrádka z pískem a hrabičky. Prý to uklidňuje...

Foto: Gizomodo/ Extradarek.cz