Sociální sítě: Z obecního tržiště na politické kolbiště?

Programátor Eric Raymond v dnes již slavném eseji z roku 1997 o kolektivní spolupráci popsal dva základní modely vývoje softwaru: katedrálu a tržiště. Vývoj způsobem katedrály znamenal přísně organizovanou spolupráci malé skupiny odborníků, tržiště naopak poměrně neuspořádaný vývoj prostřednictvím široké, volně spojené skupiny pravidelných, ale i příležitostných přispěvatelů. Jeho práce se rychle rozšířila a stala se první velkou obhajobou kolektivní spolupráce pomocí Internetu.

Internet goes to business!

Po Raymondovi se objevili apologetové síťové spolupráce na poli businessu. Byl to například James Surowiecki, který v knize The Wisdom of Crowds (2004) obdivoval výsledky kolektivních odhadů a předpovědí např. při vývoji trhů. (Surowieckého závěry o možnostech kolektivní inteligence trochu umírnil Cass Sunstein v knize Infotopia, 2006). Redaktor magazínu Wired Chris Anderson poukazoval na nové obchodní modely založené jednak na distribuci zboží a služeb zdarma a také na neomezenosti nabídky, které shrnul pod označení dlouhý ocas (The Long Tail, 2006). Autoři Wikinomics (2006) zase zkoumali uplatnitelnost principů vzniku a růstu Wikipedie, která je dosud nejzmiňovanějším kolektivním dílem a nejvýraznější představitelkou síťové kooperace.

Rozbor ekonomického aspektu síťové spolupráce kulminoval v rozsáhlém díle Yochaie Benklera (The Wealth of Networks, 2006), který dospěl k závěru, že internet přinesl strukturální změny do dosavadní tvorby informačních statků, čili i do celé společnosti.

Bezcílné sítě

To se ale pořád bavíme o sociálních sítích, které mají nějaký společný cíl, které chtějí dosáhnout uskutečnění nějakého výsledku. Zcela novou věcí byl vznik tzv. sociálních sítí, jejichž konečným cílem bylo – když nepočítám prodej reklamy - pouze efektivně propojit jedince.

Fungování těchto sítí všichni známe, takže vysvětlím jen pro budoucí čtenáře, kteří objeví zažloutlé noviny na půdě u babičky: V internetové sociální síti počátku 21. století si zájemce vytvořil vlastní stránku, kde uvedl podrobná osobní data, preference, fotografie, odkazy na jiné stránky internetu, načež se spojil se stránkami ostatních lidí, kam mohl přidávat komentáře apod. Tím vznikla síť kontaktů, s nimiž byl člověk neustále v digistyku.

Zajímavý pohled na tuto činnost poskytla prof. Greenfieldová. Ve svém únorovém projevu o vlivu sociálních sítí na život před Sněmovnou lordů uvedla, že sociální sítě uspokojují potřebu být stále ujišťován o své důležitosti, čímž společnost infantilizují, a že vyjadřování přes obrazovku člověka zbavuje stresu z osobního kontaktu. Dodala, že dlouhodobé vystavení rychlému prostředí akcí a reakcí by mohlo vést k intelektuální krátkozrakosti.

Také poslední studie sociologa Jana Kellera Nejistota a důvěra (2009) se zabývá sociálními sítěmi, ačkoli poněkud obšírněji, protože Keller nehovoří přímo o digitálních sítích. Tvrdí, že vzestup individualistické společnosti vedl k podlomení tradičních (státních) autorit, což zase vedlo k zvýšení životní nejistoty. A právě vznik sociálních sítí (kontaktů) je reakcí na takovou situaci. Problém je, říká Keller, že tento druh společenského mechanismu je krokem zpět, protože navrací předmoderní způsob snižování nejistoty.

Digitální socialismus

A tím se dostáváme k politickému aspektu sociálních sítí. Nemyslím teď medializované případy, kdy se sítě využívají k organizaci nějaké politické akce, nebo jako marketingový kanál při kampani. Kevin Kelly ve svém nedávném článku pro Wired přišel s poněkud obecnější ideou, sice že současné dění na internetu má povahu jakéhosi nového, digitálního socialismu.

„Nemluvíme tady o nějakém omšelém, starém socialismu. Ve skutečnosti má nový socialismus málo společného s některými svými předchůdci. Nepodporuje třídní boj. Není protiamerický, naopak digitální socialismus můžeme považovat za nejnovější americkou inovaci. Zatímco old-schoolový socialismus byl úzce provázaný se státem, digitální socialismus je socialismem bez státu. Tento nový druh socialismu ovlivňuje kulturu a ekonomiku, do politiky se nehrne – zatím,“ píše Kelly.

Termínu socialismus používá pro snahu propojit celý svět, společnou tvorbu velkého počtu lidí a důraz na sdílení. Připomíná ale, že digitální socialismus je charakteristický decentralizací, že jedinci jsou k dobrovolné participaci vedeni osobním zájmem a že proti starému socialismu tady není tlak na uniformitu.

Ačkoli tento názor je třeba ještě dále rozpracovat a upřesnit, ukazuje na důležitou věc: Na přesun debaty o vlivu internetu na politickou úroveň.

Piráti stále na obzoru

Kulturní aspekt sociálních sítí zde zmíním jen okrajově, protože od posledního článku, který jsem o tom pro A2 psal (46/2008), se toho moc nezměnilo. Právník Lawrence Lessig i v nové knize (Remix, 2008) zopakoval, že je nezbytné změnit autorské právo pro podmínky internetu, abychom se vyvarovali toho, že nebudeme mít z čeho tvořit pro budoucnost, protože na vše bude potřeba povolení majitelů práv. Zajímavé je, i jeho konání se nakonec obrátilo směrem k politice, poněvadž spustil projekt Change Congress, který si klade za cíl odstranit z politiky vliv zájmových skupin. V Čechách podobný myšlenkový proud reflektuje mladá iniciativa, která připravuje Českou pirátskou stranu (po vzoru Švédska a na protest procesu s The Pirate Bay).

Z tržiště do parlamentu?

Nechci tlačit na pilu a vyvodit nakonec jeden univerzálně platný závěr, protože tento článek měl pouze shrnout současnou diskusi o vlivu sociálních sítí, která je velmi pestrá. Dovolím si pouze upozornit na jednu otázku, která se těmito diskusemi čím dál více prolíná: Přesunou se hodnoty internetové populace na politickou scénu, a jak ji ovlivní? Mohlo by se tedy stát, že už nebude platit, že „television rules the nation,“ jak před lety upozorňovali Daft Punk (a dlouho před nimi Marshall McLuhan), ale že bude vládnout internet?

Odkazy:

• Eric Raymond, Katedrála a tržiště. Ke stažení česky na Root.cz.
• James Surowiecki, The Wisdom of Crowds.
• Cass Sunstein, Infotopia.
• Chris Anderson, The Long Tail.
• Don Tapscott, Anthony Williams, Wikinomics.
• Yochai Benkler, The Wealth of Nations.
• Greenfieldová o sociálních sítích. Přes Blisty.cz.
• Jan Keller, Nejistota a důvěra.
• Kelly o novém socialismu.
• Lawrence Lessig, Remix. Ke stažení zde.
• Česká pirátská strana.

7. června 2009. Psáno pro A2. Vyšlo 24.6.2009. Vyšlo n Buzzmag.cz 27.6.2009.

Dodatek: Abych byl přesnější: O tom, že internetová generace ovlivní politiku, nemůže být pochyb, to se již děje. Důležitá otázka ale zní, jestli její zástupci dokáží nabídnout obecnější program, který zodpoví všechny důležité celospolečenské otázky, nebo jestli zůstanou u jednotlivých témat jako je copyfight, či protest proti krokům politiků, a zůstanou tak na úrovni monotematických občanských sdružení.

Foto: Aristocrat, Flickr CC

OECD: Inovacím hrozí v době krize nebezpečí

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své zprávě z 10. června varovala, že rozvoji inovací během hospodářské krize hrozí nebezpečí vzhledem k poklesu investic.

OECD upozorňuje, že firmy v prvním čtvrtletí letošního roku omezily výdaje na VaV a že došlo k propadu objemu rizikového kapitálu v USA a dalších zemích. Nízké ceny ropy také nepodporují přechod na úspornější technologie a investice do environmentálních inovací jsou oslabeny jednak nákladností a také sníženou poptávkou po dražším „zeleném“ zboží.

Zdroj: Zpráva OECD, 10. června 2009

Podle OECD nesmí ale krize poškodit zdroje dlouhodobého růstu. Měla by být naopak využita pro urychlení přechodu na silnější a „zelenější“ znalostní ekonomiku. Situace oslabených velkých hráčů poskytuje příležitost pro nové tržní subjekty, které nabídnou inovativní řešení v rámci procesu tzv. kreativní destrukce.

Organizace doporučuje vládám co nejvíce omezit dopad krize na investice do výzkumu a vývoje. Finsko a Korea při minulých hospodářských poklesech zvýšily investice, čímž si zajistily vyšší konkurenceschopnost a inovativnost v následných letech.

Pro tyto účely OECD formuluje několik doporučení pro vlády. Mezi nejdůležitější patří:

• Podpora PPP projektů

• Investice do slibných VaV oborů postižených krizí

• Investice do VaV infrastruktury

• Podpora podnikání

• Investice do vzdělání

• Podpora technologií udržitelného rozvoje

Druhá část zprávy slouží hlavně jako „kuchařka“ dobrých praxí v rámci protikrizových opatření. Porovnává protikrizová opatření členských vlád vzhledem k výzkumu, vývoji a inovacím. Podle výsledků porovnání „většina vlád projevila zájem neomezovat podpůrné balíčky pouze na zvýšení agregátní poptávky v krátkém období, ale také pomoci zvýšit agregátní nabídku a obnovit vhodné podmínky pro inovace a růst.“ Vlády v oblasti VaV podporují investice do školství a vědy (Holandsko, Portugalsko, Izrael, Rusko, Slovinsko), do vysokorychlostního internetu (Finsko, Itálie, Velká Británie), do nových technologií (Japonsko, Korea).

ČR podle srovnání spíše zaostává v proaktivní politice (ve zprávě uvedeno pouze zvýšení veřejných výdajů a snížení daní a také to, že se komplexnější opatření teprve chystají, což svědčí o časové prodlevě, s níž ČR na krizi reagovala). Oproti tomu sousední země měly již v době průzkumu (leden 2009) o prioritách jasno a všechny podporovaly VaV a inovace.

Nezapomeňme ale, že ČR od té doby podnikla několik kroků směrem ke stabilizaci ekonomiky, včetně zřízení poradenského orgánu NERV, schválení protikrizové strategie a jasné deklarace vzdělání a vědy jako priority. Přesto ani tak nepatří v porovnání s ostatními členy OECD mezi přední země, které v době krize významně podporují výzkum, vývoj a inovace – tam spadají Finsko, Slovensko, Korea, Portugalsko či Německo.

OECD vydala zprávu jako součást strategických analytických studií, které hledají východiska z hospodářské krize. Je založena na výsledcích práce třech komisí OECD pro inovace a technologie a na průzkumu o protikrizových opatřeních, který proběhl mezi členskými, kandidátskými a spolupracujícími zeměmi v lednu.

Zdroj:

Report OECD Policy Responses to the Economic Crisis : Investing in Innovation for Long Term Growth, červen 2009.

Psáno pro Inovace.cz

Nová NP VaVaI schválena

Vláda premiéra Jana Fischera při svém pondělním jednání schválila novou Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 – 2015.

Vláda v programovém prohlášení, se kterým v neděli úspěšně žádala poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, vytýčila vědu a výzkum jako jednu ze svých priorit: „Školství, vědu a výzkum vláda považuje za jednu z klíčových oblastí pro růst konkurenceschopnosti a bude usilovat, aby plánované redukce rozpočtových výdajů tuto oblast nepostihly.“

Při pondělním jednání pak učinila další krok na podporu této oblasti, když schválila Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 – 2015. (Dále jen „NP VaVaI“.)

Národní politika a její východiska

„Cílem NP VaVaI je vytvořit rámec pro realizaci opatření v oblasti VaVaI stimulujících rozvoj znalostní společnosti, který povede k dalšímu růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky a ke zlepšení kvality života obyvatel ČR. NP VaVaI reaguje na nedostatky systému VaVaI v ČR, jejichž odstraňováním chce přispět k vytvoření prostředí, které bude motivovat jednak k excelentnímu výzkumu a tvorbě nových poznatků využitelných v aplikacích, a zároveň povede k růstu poptávky po výsledcích VaV z aplikační sféry a jejich transformaci do inovačních produktů a služeb,“ píše se v dokumentu.

Jako východiska pro NP VaVaI posloužila zejména Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR, která začala v loňském roce, a dále novela zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje. NP VaVaI bere také v úvahu Priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, které připravila Rada pro výzkum a vývoj, a několik dalších klíčových dokumentů, mezi nimiž nechybí studie Technologického centra AV ČR, zejména Bílá kniha VaVaI, které jsme na Inovace.cz přednedávnem představili.

Priority, cíle a zodpovědnost při plnění

NP VaVaI se zaměřuje na devět oblastí, pro které stanovuje dílčí cíle, a soubor navazujících aktivit, které by měly společně k dosažení výše uvedeného cíle přispět. Jak je vidět z přehledové tabulky cílů, které kopírují hlavní priority, NP VaVaI se zaměřuje zejména na strategické řízení výzkumných a inovačních aktivit, na zefektivnění a zacílení poskytovaných prostředků a na zatraktivnění této oblasti pro odborníky i veřejnost.

Součástí schválené NP VaVaI jsou i nové priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, které připravily odborné komise Rady pro vývoj a výzkum a které nahrazují priority z roku 2006. „Aplikovaný výzkum v celé šíři oborů si mohou dovolit jen velké, hospodářsky rozvinuté země. V menších a středních zemích se v koncepčních dokumentech stanovují priority aplikovaného výzkumu.“ Česká republika by se tak na poli aplikovaného výzkumu měla soustředit na tyto obory:

1. Biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje

2. Molekulární biologie a biotechnologie

3. Energetické zdroje

4. Materiálový výzkum

5. Konkurenceschopné strojírenství

6. Informační společnost

7. Bezpečnost a obrana

8. Priority rozvoje české společnosti

Dlouhodobá strategie: znalostní prostředí po roce 2015

Dokument nezapomíná ani na dlouhodobější plánování: „VaVaI se … stanou klíčovou průřezovou oblastí hospodářské politiky státu v širokém pojetí a budou považovány za stěžejní faktor růstu konkurenceschopnosti, udržitelného rozvoje a obecně kvality života. Vytvoření nové politiky VaVaI po roce 2015 a její úspěšná realizace bude proto kromě důsledné koordinace dílčích politik vyžadovat také dosažení společenského konsensu všech ústředních orgánů státní správy, regionálních samospráv, asociací, svazů a dalších účastníků národního inovačního systému na jednotné inovační strategii, která bude mít dostatečnou politickou váhu a závaznost.“ Za prioritu si také bude klást posilování vazeb na Evropský výzkumný prostor.

Významný krok na dlouhé cestě

M. Pazour a Z. Kučera z Technologického centra AV v květnovém vydání časopisu Ergo velmi srozumitelně popsali rozdíl mezi různými generacemi inovačních politik. Podle jimi uvedeného rozdělení se ČR přesouvá od první generace, pro kterou jsou charakteristické úzce zaměřené autonomní politiky jednotlivých resortů, k tzv. druhé generaci. 

„Uplatňování tohoto pojetí vyžaduje zvýšenou koordinaci mezi tvůrci politiky, zejména v oblasti výzkumné, vzdělávací, průmyslové a regionální. Nezřídka je přechod od první generace inovační politiky k druhé generaci doprovázen změnami v institucionálním uspořádání, které se odráží ve změnách kompetencí jednotlivých ústředních a regionálních orgánů či v ustavení nadresortního koordinačního subjektu.“

Dodejme, že vyspělé země dnes přechází na tzv. třetí generaci, která je založena „na ucelené strategii socioekonomického rozvoje, jejíž naplňování je ústředním cílem všech dílčích politik a iniciativ realizovaných tvůrci hospodářské politiky v různých oblastech.“

Schválená Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 – 2015 znamená důležitý krok směrem k systémovému přístupu k inovacím a při dosažení vytýčených cílů bude představovat významný posun od první k druhé generaci inovační politiky.

Schválený materiál NP VaVaI bude podle slov M. Blažky z Rady pro výzkum a vývoj v brzké době publikován.

Zdroje:

• Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 – 2015.
  
• Programové prohlášení vlády.
  
• M. Pazour, Z. Kučera, Trendy při tvorbě inovační politiky ve vybraných evropských zemích, Ergo, květen 2009, str. 10.
  

Psáno pro Inovace.cz. Vyšlo 11.6.2009.

K. Šperlink: Problém je v hlavách lidí

Asociace inovačního podnikání (AIP) společně s Úřadem průmyslového vlastnictví (ÚPV) uspořádaly 3. června v prostorách kongresového sálu ÚPV seminář o ochraně průmyslového vlastnictví. Při této příležitosti jsme požádali o rozhovor prezidenta AIP, doc. Karla Šperlinka.

Náměstek předsedy ÚPV a ředitel právního oboru dr. V. Zamrzla v úvodní prezentaci představil problematiku ochrany průmyslového vlastnictví. Informoval o novinkách v této oblasti, přičemž za zmínku stojí především nový projekt IP Diagnosis, který poskytuje malým a středním firmám bezplatné poradenství o průmyslových právech. Dále také informoval o zjednodušení a zlevnění poplatků při registraci na úrovni Evropské unie.

Prezident Asociace inovačního podnikání a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro oblast VaVaI doc. K. Šperlink stručně informoval o aktuálním stavu výzkumu a vývoje v České republice. Uvedl, že VaV je prioritou při sestavování rozpočtu, ale že hrozí další zadlužování země, pokud se v budoucnu nebudeme více orientovat na tuto oblast. Vysvětlil také průběh reformy systému VaV, která začala minulý rok, přičemž vypíchl zejména prodloužení výzkumných záměrů na 7 let, prodloužení programu výzkumných center do r. 2011 a také potřebu metodiky hodnocení výsledků VaV, která by posuzovala výsledky více z pohledu jejich skutečného uplatnění v inovacích. Na závěr krátce shrnul přípravu nové Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací pro léta 2009 – 2015, zkráceně NP VaVaI, která čeká na schválení vládou. Více v rozhovoru.

Ing. M. Paclík, ředitel odboru patentových informací, ve své prezentaci nejprve vysvětlil systém třídění průmyslově právních informací. Poté přiblížil princip fungování národních (databáze ÚPV), evropských (OHIM) i světových (WIPO) databází, které tyto informace agregují.

V závěrečné přednášce představil Ing. J. Kofroň z AIP projekt Technologický profil.

Prezentace ze semináře ke stažení zde.

Během semináře jsme požádali prezidenta AIP doc. K. Šperlinka o krátký rozhovor, který se týkal činnosti asociace a českého inovačního prostředí.

Co pro vás znamenají inovace a proč jsou pro společnost důležité?

Inovační proces, respektive inovace končí na trhu. To znamená, že inovace by měly přinášet ekonomické efekty. Z tohoto hlediska jsou pro jakékoli hospodářství nesmírně důležité a pro nás jako Asociaci inovačního podnikání to bylo úkolem od jejího vzniku, abychom tento jev podporovali.

Jaká je hlavní úloha AIP na poli inovací? Jaký je její cíl, jaké služby a komu nabízí?

Od svého vzniku v roce 1993 snahou asociace bylo v době, kdy se o inovacích se v České republice nemluvilo a kdy EU přišla s první Zelenou knihou o inovacích až v roce 1994, se tímto procesem zabývat a uvést ho ve všeobecnou známost. Podařilo se to po nějakých jedenácti letech a realizovalo se to teprve v NP VaVaI až v roce letošním, pokud ji vláda schválí.

AIP má několik oblastí, které zastřešuje. Řekl bych, že takovými žněmi na konci roku je Týden VaVaI, který pravidelně pořádáme první týden v prosinci. Současně také vyhlašujeme jako první v České republice cenu Inovace roku, která má již svoji tradici. To je druhá oblast.

Třetí je, že vydáváme časopis Inovační podnikání & transfer technologií, kde se snažíme publikovat nejnovější poznatky v této oblasti a informujeme o subjektech, které se v oblasti inovací pohybují, třeba o nových vědeckotechnických parcích apod. Jde o čtvrtletník, má náklad kolem 2000 kusů a distribuujeme ho zdarma.

Určité programy realizujeme pro Ministerstvo školství. Připravujeme také Inovační profil České republiky, který se používá jak v zahraničí, tak v české republice, protože uvádí většinu institucí a organizací, které se zabývají vzděláváním, výzkumem, vývojem a inovacemi.

Nyní několik slov o dnešním semináři. Proč jste si jako téma vybrali právě ochranu průmyslového vlastnictví?

Seminář má historii, pořádáme ho již několik let. Je to v podstatě slabá stránka realizace výsledků českého výzkumu. Většina vědeckých pracovníků se vymlouvá na to, že zaprvé patent je drahý, zadruhé, že je to dlouhá a náročná příprava, a zatřetí, že o tom nic nevědí.

ČR dlouhodobě v počtu přihlášených patentů zaostává za vyspělými zeměmi. Může posílení informovanosti tento stav změnit, nebo je problém jinde?

Informovanost je důležitá, problém je v hlavách lidí. Musí se změnit přístup jak akademických pracovníků, tak ale i přístup ze strany podnikatelů. Problém je, že akademický pracovník si žije svým soukromým životem, dělá vědu jako koníčka a přitom chce být placený jako podnikatel. Kdežto podnikatel zvláště v dnešní době balancuje na hranici bytí a přežití a chce řešení okamžitě. Čili tady je v protikladu klidný, spokojený přístup k bádání a rychlé řešení konkrétních problémů.

Jaké jsou podle vašeho názoru největší přednosti a nedostatky současného českého inovačního prostředí?

Začal bych nedostatky. Máme špatné kompetenční zákony, máme roztříštěnou koordinaci těchto věcí, nemáme jediný státní orgán, který by tyto problémy ošetřoval a podporoval - to je problém organizační. Druhý problém, jak už jsem říkal, je v tom myšlení lidí, a třetí problém je finanční, kdy u nás stále převažuje institucionální financování před financováním účelovým. To znamená, že organizace dostane prostředky a dělá si, co chce, kdežto účelové znamená spojit akademický sektor s podnikatelským sektorem.

Kladem je, že se připravila NP VaVaI, kde tyto principy zakotveny jsou. Je tam standard, který by měl odpovídat vyspělým zemím. Otázkou je, jak bude národní politika realizována.

Chápete NP VaVaI jako dostatečnou, nebo je to jakýsi mezikrok a je potřeba učinit něco dalšího?

Samozřejmě že to není ideální stav. Je to už druhý krok, protože je to druhá politika, ale první nebyla realizována, jak by měla být. Doufejme, že se realizace této NP přiblíží ke standardu, který by měla mít. Faktem je, že žádná země ve světě zatím nedosáhla ideálního stavu, což je problém vyspělých zemí. Z tohoto hlediska si myslím, že je to určitý pokrok. Otázkou je, jak bude další vláda, respektive další premiér tuto oblast preferovat nebo nepreferovat.

Jak se AIP podílela na přípravě nové Národní politiky?

Ze své role člena předsednictva Rady pro výzkum vývoj jsem hájil zájmy, které AIP dlouhodobě prosazuje, a měli jsme také příležitost tento dokument připomínkovat, čili podíleli jsme se velmi aktivně.

Děkuji za rozhovor.

Asociace inovačního podnikání České republiky je nevládní organizace pro oblasti inovačního podnikání, transferu technologií a vědeckotechnických parků. Je občanským sdružením, jehož úkolem je vytvářet předpoklady pro rozvoj inovačního podnikání v ČR. Inovační podnikání vyvíjí technicky nový produkt (výrobek, techno logie a služby) a zabezpečuje i jeho uvedení na trh. AIP ČR se orientuje na konečné uživatele: inovační firmy, transferová pracoviště, vědecko technické parky, pracoviště výzkumu a vývoje. Více na adrese asociace http://www.aipcr.cz. Zdroj: Businessinfo.cz

Úřad průmyslového vlastnictví je ústředním orgánem státní správy České republiky na ochranu průmyslového vlastnictví. Rozhoduje o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků, získává, zpracovává a zpřístupňuje fond světové patentové literatury, spolupracuje s mezinárodními organizacemi a národními úřady jednotlivých států na poli průmyslového vlastnictví. Více na adrese úřadu http://upv.cz. Zdroj: ÚPV

Psáno pro Inovace.cz.

Globální ekonomičtí tygři z Indie

Transformace indických firem z domácích na světové měla tři fáze. V předreformní fázi, před rokem 1991, byly indické firmy spoutané: nejprve britskou nadvládou, později socialistickými politikami. V druhé fázi, po roce 1991 znamenaly ekonomické reformy desetiletí restrukturalizace směrem ke globální konkurenceschopnosti. Dnes, ve třetí fázi, se indické firmy stávají čím dál více globálními. - Takto začíná svou novou knihu o nastupujících indických globálních ekonomických hráčích N. Kumar z London Business School.

Kde se ten růst bere?

Indické podnikatelské prostředí bylo formováno poměrně komplikovaným způsobem. Indie zažila dlouhou britskou nadvládu, která pro ni na jedné straně znamenala zánik některých tradičních odvětví, např. textilního průmyslu. Na druhou stranu se Britové zasloužili o rozšíření angličtiny a také o prozápadní orientaci (v profesním životě), což dodnes Západu usnadňuje komunikaci s indickými obchodními partnery.

Po získání samostatnosti v roce 1947 se v Indii uplatňovaly principy centrálně plánované ekonomiky, jako přísná regulace, protekcionismus a velký podíl veřejného vlastnictví. To mělo za následek chudobu, nedostatek zboží, strnulost prostředí a korupci. Situace se zlepšila až během reforem po roce 1991, kdy Indie prošla ekonomickou krizí způsobenou jednak pádem Sovětského bloku, dosavadního silného obchodního partnera, pak také ropnými šoky a vysokým zadlužením země.

Reformy přinesly otevření trhu jak domácí, tak zahraniční konkurenci, což se projevilo v restrukturalizaci firem směrem k posílení jejich pozice. Od tohoto okamžiku začala Indie rychle hospodářsky růst.

Několik čísel

Hrubý domácí produkt Indie rostl podle údajů Světové banky mezi lety 1997 a 2007 průměrně 6,9 % ročně (v r. 2007 to bylo 9%). The Economist i přes probíhající celosvětovou krizi odhaduje indický hospodářský růst i nadále v rozmezí 5-8% (2009-2013). V devadesátých letech patřila Indie vzhledem k produktivitě k nejrychleji rostoucím ekonomikám, přičemž bylo odhadnuto, že při takovém tempu dosáhne úrovně HDP USA z roku 2001 již v roce 2066. (Při tempu roku 1980 by to bylo až v roce 2250.)

V roce 1996 neměla Indie ve skupině pěti set největších světových firem podle tržní hodnoty svého zástupce. V roce 2008 jich tam bylo již třináct. Společnost McKinsey odhaduje, že příjmy Indů se během dvaceti let ztrojnásobí, 290 milionů lidí se dostane nad hranici chudoby a střední třída bude mít 580 milionů příslušníků.

Od call centra k inovacím a globálnímu trhu

Indie má několik výhod, které jí dávají velký potenciál k dalšímu, globálnímu růstu. Jsou to samozřejmě nižší výrobní náklady, díky nimž ji svět vidí jako levné call centrum, ovšem ty přestávají být rozhodující. „Je důležité výhody Indie vidět i jinde, než v nízkých nákladech a stálém přísunu zaměstnanců call center. Vzhledem ke stoupajícím nákladům využívají domácí ale i velké západní společnosti Indii čím dál více jako destinaci pro vysokou přidanou hodnotu a technologicky sofistikované projekty,“ upozorňuje Kumar.

Velké indické firmy jsou napojené na velký koncern, mají schopnost unést vyšší zadluženost a jsou většinou spravovány rodinami nebo silnými jedinci, což jim umožňuje rozhodnější řízení. Výsledkem je, že bohatnou, stávají se sebevědomějšími a hledají příležitosti k dalšímu růstu. „Podle jednoho odhadu hledá 60% z dvou set největších indických firem uplatnění pro své nově nabyté bohatství na zahraničních trzích.“

Za všechny jmenujme skupiny ArcelorMittal a Tata Group, které dosáhly celosvětových rozměrů strategickými akvizicemi (ArcelorMittal systematicky skupuje ocelárny včetně bývalé české Nové huti, Tata v loňském roce koupila prestižní britské značky Land Rover a Jaguar). A podobně velkých hráčů s indickými kořeny začíná přibývat. Indie si je navíc vědoma neudržitelnosti výhody nízkých nákladů do budoucna, takže se začíná poohlížet po aktivitách s vyšší přidanou hodnotou, které mají základ v inovacích a brandingu.

Nastal proto čas přestat vnímat Indii jako nízkonákladovou outsourcingovou výrobnu; měli bychom ji spíše vidět jako rovnocenného hráče s globálními ambicemi. I na ni se totiž vztahuje to, co předčasem napsal BusinessWeek o nastupujících hospodářských mocnostech: „Jsou nenasytní – a chtějí vaše zákazníky. Mění pravidla hry na světovém trhu.“

Více v nové knize Nirmalya Kumara India’s Global Powerhouses, která vyšla v roce 2009 u Harvard Business School Press. Kumar přednáší marketing na London Business School, spoluřídí Aditya Birla India Centre při této instituci a je autorem několika úspěšných knih, např. Marketing as Strategy či Value Merchants.

Vyšlo na Inovace.cz 5.6.2009. Vyšlo v Trend Marketingu č. 8/2009.