Knihu Start-up Nation s podtitulem Příběh izraelského hospodářského zázraku mohu jen a jen doporučit všem, kteří se zajímají o podnikání, technologie a inovace vůbec. To nedělám často, takže přikládám několik stěžejních důvodů na vysvětlenou.
Za růstem stojí chucpe, armáda a rizikový kapitál
Izrael se v poslední době dostal v globálním hodnocení na přední místa v počtu nově zakládaných firem, investovaného rizikového kapitálu a technologických inovací. Páteřní linii knihy tvoří rozbor hlavních trendů a historických vlivů, které k tomuto rozmachu přispěly. Na první pohled jde o kombinaci prestižních univerzit s veřejnou podporou rizikovým kapitálem. Ale skutečnost je bohatší, než tento poněkud častý a bezmyšlenkovitě uplatňovaný vzorec. V prvé řadě existuje v Izraeli silná kultura polemiky, pramenící z diskusí nad svatými texty. Ta spolu s neformální společenskou atmosférou nutí jedince k vytvoření názoru skrz otevřenou diskusi. Historický původ má i jistá netrpělivost a tlak na výsledky, které pramení z toho, že Izrael musel od počátků své existence v pol. 20. stol. bojovat za nezávislost proti okolním státům.
Důležitou roli hraje praktické vzdělání, kterého se mladým lidem dostává při povinné službě v armádě. Místo výběru prestižních univerzity spolu Izraelci soupeří v tom, kdo se dostane do lepšího útvaru v ozbrojených složkách. Zde se jim dostane praktických zkušeností a skutečné zodpovědnosti, dvou neocenitelných vlastností pro další život, ještě před nástupem na vysokou školu. Společnost také chápe jisté elitářství jako nezbytné – do nejlepších jednotek se dostane jen hrstka s nejlepšími výsledky. Armáda navíc do výzkumu a vývoje investuje značné sumy, takže se mladí lidé záhy dostávají k posledním technologiím.
Jeden z hlavních podnětů podnikatelskému prostředí dala také vláda, když v r. 1993 spustila program Yozma. Investice v hodnotě 100 milionů dolarů se rozdělily mezi deset fondů rizikového kapitálu, které napomohly firmám v dalším růstu a zároveň prolomily nechuť západních investorů vkládat prostředky do izraelských firem.
V kostce řečeno, klíčové důvody pro úspěšný rozvoj inovací lze vidět v kombinaci podnikatelské nátury obyvatel (chucpe), angažovanosti armády ve výchově a přítomnosti podpůrné infrastruktury ze strany vlády.
Obr. 1 Spektrum inovačních politik podle ITIF. Izrael se podle této kategorizace nachází přesně uprostřed. Zdroj: ITIF 2010.
Česká republika: Fast follower nebo laggard?
Je jasné, že pro otázky, které kniha vyvolává v českém čtenáři, nemusíme chodit daleko. Jaké ponaučení si vzít z Izraele? Máme také silné historické předpoklady pro prudký růst? A jak tyto a jiné silné stránky podpořit vhodnou politikou?
Historicky vzato máme i my počátky v nově vzniklém státě. První republika byla morálně silnému podnikání nakloněná, sám TGM připomínal, že důležité je „nebát se a nekrást“. Před dvaceti lety jsme prošli další revolucí, změny máme v čerstvé paměti. Neustálá nespokojenost je snad národním rysem. Na kontě máme několik důležitých vynálezů a celkově silnou orientaci na technické a přírodní vědy. Lidé jsou velmi inteligentní a umějí si za všech okolností poradit.
Nemáme ale prakticky zaměřené vzdělávání, které by navíc podporovalo podnikatelského ducha. Školský systém vyžaduje dril a oddanost autoritě vyučujícího. Podnikání je stále vnímáno jako něco nepatřičného. Chyby se vysmívají a zveličují. Přes existenci několika špičkových pracovišť mezi předními univerzitami ani zdaleka nefiguruje žádná česká instituce, což je vzhledem k tak dlouhé tradici nehorázné. Vůbec se za každou cenu snažíme potlačit jakékoli elitářství v oblasti vzdělávání. Seed a venture kapitál je v soukromé sféře v plenkách, ve veřejné neexistuje. Vládní politiku podpory inovací sice máme, ale snad se o ní ani ve Strakově akademii ani neví, natož aby tvořila centrální vizi pro vývoj země.
Kniha je motivující, ale nestačí
Start-up Nation nabízí atraktivní příběh, který se hezky čte. Autoři vykreslují Izrael jako mírumilovný stát utlačovaný svými sousedy. Úsměv vzbuzuje poznámka o tom, jak Izraelci při všech příležitostech propagují svou ekonomiku, protože nejinak tomu je s knihou samotnou. Agresivní expansivní politika zejména vůči Palestině, blokáda pásma Gazy a nerovné postavení (zejména arabských) žen jsou ve výkladu potlačeny, takže dojem je občas vyumělkovaný. I příběhy a události do sebe zapadají místy až příliš lehce – to sice ulehčuje pozici knihy jako kuchařky pro ostatní, ale nepůsobí příliš věrohodně.
Kniha je to ale důležitá. Nejenže umožňuje také nahlédnout do aktuální, po stránce inovací nesmírně pulsující situace v zemi, která se povětšinou spojuje s historií a ultrakonzervativní vírou. Hlavním přínosem je zejména fundovaný rozbor důvodů rozkvětu národního inovačního systému, který jde za obvyklé prosazování klastrů (ať se nám to líbí nebo ne, ty v Evropě prostě valně nefungují). Zde může ČR hledat skutečnou, nikoli však doslovnou, inspiraci pro rozvoj směrem k technologicko-hospodářské světové špičce.
Souhlasím proto s doporučením Tomáše Sedláčka, který si trefně přeje „aby podobná kniha mohla být jednou napsána o České republice.“ K tomu povede dlouhá, ale schůdná cesta. Domnívám se, že není otázkou, zda vůbec, ale spíše kdy a jak se ČR může stát dalším motorem inovací. Bez práce a přesvědčení to ale nepůjde.
Základní info:
Senor, D., Singer, S. (2010). Start-up Nation. Aligier: Praha, 2011.
Celkové skóre:
Doplňující lokální zdroje:
Půjčte si knihu z Inovační knihovny Nautillu zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat